Bezdomovec

Z hromady odpadků se vypotácel bezdomovec. V hubě žvýkal banánovou slupku a cosi si brumlal. Lidé ho obcházeli, přestože dělali, že ho ani nevidí. Bezdomovec znovu zabručel a vypadalo to, že nadává. Pak se mu podlomila kolena a spadl ke zdi. Ještě než omdlel, stačil dát před sebe prázdný kelímek od kafe.

Když se probudil, zkontroloval obsah kelímku: dvacet osm korun, jeden dvacetník, žvýkačka (použitá, přesto ještě sladká a chutná) a pět šilinků. Bezdomovec se pitvorně usmál, zvedl se ze země a houpavým krokem odešel. Zbyl po něm jen ten kelímek od kafe plný mincí.

Byl sobotní večer a pracující občané se bavili v hospodách, barech či v jiných zábavních podnicích. Bezdomovec se nebavil, ale hledal v popelnicích jídlo. Hledá vždy jen v noci, kdy ho nikdo nevidí.

Ten den neměl moc štěstí. Našel hromadu balení od antikoncepce, léků a všelijaké elektroniky. Lidi si kupujou tolik hloupostí, ale aby vyhodili jídlo, je ani nenapadne! Bezdomovec byl rozladěn. A když se podíval do výlohy luxusní restaurace, jak tam všichni žerou a ba co víc: vracejí zbytky jídla či si stěžují šéfkuchaři, že zapomněl na tymián, tak tehdy se bezdomovec dožral. Zbídačený hladovec se příliš nerozmýšlel, vběhl do restaurace a volal: „Vím, jak ukončit světový hladomor! Vím, jak ukončit světový hladomor!“ křičel stále hlasitěji a přitom si nacpával kapsy vším, co jeho ruce stačily posbírat ze stolů. Když měl kapsy plné, začal si potraviny rvát i do úst. To se ale už vzpamatoval personál restaurace a vedli toho chudáka ven. Ten ještě z těžka polkl poslední sousto a zvolal: „Dejte najíst hladovým, vy pitomci!“

Dnešní den se mu náležitě vyvedl a tak nemusel jít krást do supermarketu, kde ho pokaždé chytí a nakládají s ním, jako by vytuneloval banku. Hájí se vždy tím, že zatímco on krade blbý rohlíky, ostatní bohatnou na chudobě druhých. Hlídačům je to ovšem jedno a mají radost, že si aspoň někoho mohou zadržet a chvíli dusit.

Dnes si ale bezdomovec užívá lahodných zbytků z restaurace a nemá tak strach, že umře hlady.

Po vydatném snědku se vydá do ulic, aby se poohlédnul po nějakém tom noclehu. Je něco málo kolem půlnoci a ta nejlepší místa už zabrali jiní chudáci. Bezdomovec bloudí a je mu jedno, jestli umrzne.

Dojde k obrovské vile s bazénem. Skočil by do toho bazénu, kdyby nebyl vypuštěný. Ráno by aspoň ta bohatá rodinka našla nafouknutého nuzáka, jak jim plave v bazénu. Asi by ho vylovili tou lopatkou, kterou se vytahují nečistoty z vody. A byli by mrzutí, protože si budou muset celý bazén vyčistit a vydezinfikovat. Ale jak už bylo zmíněno: bazén byl vypuštěný a tak o utonutí nemohla být ani řeč.

Bezdomovec aspoň přelezl plot s úmyslem, že jim něco rozbije, ale nakonec skončil u oken vily a s otevřenou pusou snil: Nebylo by špatný pracovat a zaprodávat se, pomyslel si. Člověk by ani nevěděl, že nouze existuje a lámal by si hlavu, jakou kravatu si dnes vzít. Měl by manželku, která z něj tahá peníze, děti, které nemají nikdy dost a přátele, kteří nesmí vlastnit víc než on. Bezdomovec si hrubě odplivnul při tom hrozném pomyšlení a ulehl na anglický trávník. Ležel tam, koukal na hvězdy a cítil se ohromně svobodně.

Ten den bezdomovec umrzl a bylo mu to jedno.