Blues zrcadlení

Jsem takhle malý človíček na papíře to nemůžu ani ukázat protože trpím …dnes už je to třetí slepá ulice… protože nemůžu říct že trpím …třetí převrhlá popelnice vzteky… protože jsem pochopil že takový je život a tak marně v nočním světle šourám podrážkami po včerejším dláždění a loupu skořápku sám před sebou tleskám v kupce shrabaného listí ve chvilkově krásné lavině nepřemýšlení (i když ten plešatý pán za oknem nejspíš volá do Bohnic „vždyť to nevadí!“ ozve se mu do sluchátka) klečím před nemocným zrcadlem nonšalance které jsem v sobě právě objevil …právě… asi tak posté… vzhlédnu do prořezaných korun stromů možná ten úplněk je moje upřímnost a déšť skrápějící mě od hlavy k patě by mohl být klidně úplně cizím návalem slz pro opuštění a zapomnění slávy každého dne „mám tak rád život a nerad sebe někdy nerad všechno“ zase udeří zavírací hodina … zebe všechno kolem zebe… ztratil jsem poslední krabičku cigaret a přestalo mi chutnat pít tak proto jsem musel nespat druhou noc? na chvilku utíkám pryč… a taky bylo na čase se ztratit před dotíravým ránem do nonstopu …kde číšník má chuť naslouchat za malé dýško k vídeňské kávě

---