mám prstýnek klasicky

na prostředníčku

i když to vypadá na

úplně stejnou zimu jako včera

z čehož vyplývá

že do obchodu nepůjdu

mám tu ještě jídlo od včerejška

rýži se zeleninou

i když bych si dala maso

a zmrzlinu

dneska jsem se vzbudila těžce

oteklá

a dřevěná

ale i tak to někdy bývá

už nejsem zajíc

abych ráno křepce

vyskočila

(co to je za slovo

„křepce“?)

dneska zajdu do knihovny

protože cejtim písmenkovej deficit

několik let nic nečtu

půjčím si Aragona

toho mám ráda

a taky Gellnera

a budu přemejšlet nad tím

jestli

srdce mé stále po lásce prahne

jen

nikomu však již nevěřím
a jestli

když někdo ke mně ruce své vztáhne
ustoupím bojácně ke dveřím
což si pamatuju ještě ze školy

a taky si pamatuju

že

básníkem je právě ten
kdo v hnusu a pachu hniloby
dokáže ukázat
všechny krásy života
to jsem měla napsaný ve svým pokoji

na zdi

hned vedle nezapomenutelnýho výroku

„Honzíku, Bandaska ti píchá Evičku!“

no, Bandaska píchal Honzíkovi Evičku

a Honzík zase píchal mě někomu jinýmu

to nikdo na zeď nenapsal

čili si nepamatuju

komu 

je to dávno

dneska

zdá se

se nic zvláštního nestane

ubalim si jointa

potáhnu

a budu vzpomínat na všecko hezký

i hnusný

a i to hnusný mi přijde hezký

protože když je člověk zhulenej…

jo, dneska se nic nestane