Pohádka o další věci nad zlato

Ten fernet opravdu nemam az tak rada, abych na nej musela stale myslet, ale Ivan me inspiroval, jednak svou existenci, a pak svou odpovedi na muj dotaz, takze je to pro vsechny, kdo maji radi ferneta, at v jakekoliv podobe, a taky pro vsechny, kterym pohadky radi slysi, vypraveji a prozivaji.

Pohádka o dalši věci nad zlato /Ivanovi S. a všem, kteři pohádky rádi slyši, vyprávěji a proživaji/ I dal si král svolat své tři dcery: chtěl je vyzkoušet a zjistit tak, které má předat trůn. Nejprve se zeptal nejstarší dcery: Jak moc mě máš ráda? Ona odpověděla: ach, tatínku, já vás mám ráda víc, než všechny perly, co mám na šatech. A protože měla opravdu hodně šatů- a tím i hodně perel, tatínek král se zarazil a přemýšlel. Nakonec řekl: dobrá dcero, tvoji odpověď uvážím. Potom si zavolal svou druhou dceru a ptal se jí: Ach, má prostřední dcero, pověz, jak moc mě máš ráda? Princezna padla na kolena, sepjala ruce a řekla: tatínku můj nejdražší, mám vás ráda víc, než všechny diamanty ve svých šperkovnicích...Král se opět zamyslel, protože šperkovnic bylo v princezniných komnatách opravdu hodně - a diamantů v nich také. Pak řekl: I tvoji odpověď uvážím, má dcero. Nato si dal zavolat třetí, nejmladší, princeznu a položil jí tutéž otázku, co jejím starším sestrám. Princezna klidně odpověděla: Já, já vás mám ráda jako fernet, tatínku... Tentokrát starý král nepřemýšlel. Vyskočil z trůnu a začal křičet na celý sál: Jako fernet?! Tropíš si ze mě žerty?!!! A kdo tě ho vůbec naučil pít!!! Princezna mlčky stála a teprve, když se král křikem unavil, promluvila. Fernet, tatínku, to je nápoj, který je potřebný. Nejenom rozveseluje, ale i léčí - zrovna tak, jako mě ze smutku a chmur vyléčí vaše pohlazení, tatínku. A...naučili mě jej pít vaši zbrojnoši, když jsem si s nimi vyprávěla o životě... Král se zadumal. Všichni v sále napjatě čekali. Už se zdálo, že bude přemýšlet celou noc, když tu náhle vstal a dal hudebníkům pokyn, aby hráli fanfáry. Pak vyslovil své rozhodnutí. Mé dcery, pozval jsem si vás sem, abych rozhodl, které z vás předám vládu a trůn nad svou zemí. Všem jsem položil stejnou otázku. Ty, má nejstarší dcero, mě máš ráda jako perly na svých šatech. Jenže - perly se z šatů odpárají, rozkutálejí se po všech koutech, slepice je sezobou, déšť smete do kanálu...Kde pak budeš, dcero, hledat svou lásku ke mně? Ty, má prostřední, mě máš ráda jako diamanty ve svých šperkovnicích. I tahle láska je nejistá: diamanty září do daleka, ale stejně tak může zářit i falešná cetka. Vy obě byste si měly vzít příklad ze své nejmladší sestry, která je nejen moudrá, ale i skromná. Nejenže její láska k otci se bude neustále obrozovat - tak, jako stále znovu vyrůstají bylinky, z kterých se fernet vyrábí, ale chodí i mezi poddané a prostý lid, protože co jsou zbrojnoši jiného, a naslouchá mu. S kým se baví zbrojnoši, ten musí umět opravdu dobře naslouchat -a navíc se dozví i o životě za zámeckými zdmi. A proto předávám vládu tobě, má nejmladší dcero, z tebe ať je královna... ***** Zazvnonil zvonec, pohádky je konec, dobrou noc.

---