Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePERUCKÁ ZASTAVENÍ
08. 04. 2005
11
0
8251
Autor
vesuvanka
PERUCKÁ ZASTAVENÍ
Čtvrtý ročník putování po Středohoří a jeho blízkém okolí zahájili Poutníci výletem do Peruce a na Krásnou (Čechovu) vyhlídku.
První zastavení bylo u Oldřichova dubu, který je snad nejstarším stromem v Čechách. Pověst vypravuje, že se zde setkal kníže Oldřich se selkou Boženou, s níž se pak oženil. V roce 1004 se jim narodil syn. V té době byl dub již vzrostlý. První zmínka o něm je v latinsky psané Kosmově kronice z počátku 12. století. Ve verších o tomto dubu píše ve své kronice Dalimil a zmiňuje se o něm i Václav Hájek z Libočan v kronice z roku 1541. Dub je asi 30 m vysoký, obvod kmene ve výši prsou je 750 cm a u paty dokonce 970 cm.
Krásný jarní den, sluníčko a teplo nás zláká k posezení pod dubem. Obdivovali jsme majestát a vitalitu krále okolních stromů, který je svědkem naší dávné historie. Strom utrpěl nejednu ránu, jeho kmen je dutý, v místech, kde se rozvětvuje, prasklý a aby nedošlo k jeho úplnému rozlomení, je sevřený na dvou místech ocelovými obručemi. I přesto lse dub každé jaro zazelená a v této době raší a kvete současně. Jeho koruna jakob byla zahalena do jemného žlutozelenkavého závoje. Pozorujeme ptáčky čile se pohybující po jeho kmeni i větvích. Jsou to zejména brhlící a šoupálci, kteří mistrně šplhají po kmenech. Podle zpěvu poznáváme i další, kteří jsou v naší blízkosti - sýkorky, budníčky a samečky pěnkav. Zaposlouchali jsme se do koncertu jarních sonát, takové málokde uslyšíme.
Asi po hodině jsme se s královským dubem rozloučili a vydali se k zámku. Chtěli jsme navštívit Pamětní síň Emila Filly, který svými obrazy proslavil České středohoří právě z těchto končin. Ale ouha, síň byla z důvodu rekonstrukce uzavřena. Naše další cesta vedla po stopách Emila Filly na Krásnou vyhlídku, kde vytvořil nejeden panoramatický obraz.
Vyšli jsme po modré značce. Cestou nás po pravé straně zaujalo ještě sytě zelené pole hořčice. Les hýřil různými odstíny zelenavých barev rašících stromů a pochlubil se nám i pestrou květenou - sasanka hajní, fialky, jaterník podléška, prvosenka jarní. U cesty kvetl ještě podběl a na některých místech začínal žlutě kvést pryšec chvojka. Z ptačího zpěvu vynikal v blízkosti pole hlas strnada lučního, v lese se ozývali budníčci, pěnkavy a brhlíci.
Sluníčko probudilo i první motýly a nebylo jich málo. Běláskové, žluťásci, babočka kopřivová i paví oko poletovali při kraji lesa. V lese jsme se setkali s užovkou, která vyrušena našimi kroky, zmizela v loňském listí.
Po chvíli chůze se před námi rozevřel nádherný pohled do krajiny. Kopečky Středohoří byly v oparu. Došli jsme k altánu - vlstní Krásné vyhlídce, kde jsme se posadili a kochali se pohledem i poslechem... Pozorovali jsme oblohu, která stále více "mléčněla" a pod touto vrstvou oblačnosti se tvořily ještě tmavě šedé roztrhané mraky. Kopce, které tvořily zpočátku téměř jednolitou modravou siluetu se rozčlenily do několika pásem podle vzdálenosti. Milešovka byla jen nepatrně zřetelná. Středohoří přišlo obdivovat více turistů. kdysi oslovilo i Svatopluka Čecha, jehož následující verše si tu můžeme přečíst:
Zas vidím, horstva věnec modrosmavý,
Jenž děcko své krásy obzor vil -
Zde Milešovka s nižších sester davy,
Tam Košťál strmý, lysý Radobýl.
Sedí se nám tu moc příjemně, ale čas je neúprosný. Před námi je návrat a příroda nám uchystala ještě jedno překvapení. Naši pozornost upoutal dravec velikosti káněte, který poletoval nad polem. Byl zvláštně vybarven - zespodu téměř bílý, jen okraje křídel černé. Co je to za druh? Atlas nabízí tyto možnosti - včelojed lesní, nebo některý druh motáka či orlík krátkoprstý. Která je ta správná? Otázka zatím zůstává bez odpovědi a my pevně věříme, že se s tímto zajímavým a patrně vzácným ptákem ještě setkáme, budeme mít příležitost si ho podrobněji prohlédnout a na otázku odpovědět.
Čtvrtý ročník putování po Středohoří a jeho blízkém okolí zahájili Poutníci výletem do Peruce a na Krásnou (Čechovu) vyhlídku.
První zastavení bylo u Oldřichova dubu, který je snad nejstarším stromem v Čechách. Pověst vypravuje, že se zde setkal kníže Oldřich se selkou Boženou, s níž se pak oženil. V roce 1004 se jim narodil syn. V té době byl dub již vzrostlý. První zmínka o něm je v latinsky psané Kosmově kronice z počátku 12. století. Ve verších o tomto dubu píše ve své kronice Dalimil a zmiňuje se o něm i Václav Hájek z Libočan v kronice z roku 1541. Dub je asi 30 m vysoký, obvod kmene ve výši prsou je 750 cm a u paty dokonce 970 cm.
Krásný jarní den, sluníčko a teplo nás zláká k posezení pod dubem. Obdivovali jsme majestát a vitalitu krále okolních stromů, který je svědkem naší dávné historie. Strom utrpěl nejednu ránu, jeho kmen je dutý, v místech, kde se rozvětvuje, prasklý a aby nedošlo k jeho úplnému rozlomení, je sevřený na dvou místech ocelovými obručemi. I přesto lse dub každé jaro zazelená a v této době raší a kvete současně. Jeho koruna jakob byla zahalena do jemného žlutozelenkavého závoje. Pozorujeme ptáčky čile se pohybující po jeho kmeni i větvích. Jsou to zejména brhlící a šoupálci, kteří mistrně šplhají po kmenech. Podle zpěvu poznáváme i další, kteří jsou v naší blízkosti - sýkorky, budníčky a samečky pěnkav. Zaposlouchali jsme se do koncertu jarních sonát, takové málokde uslyšíme.
Asi po hodině jsme se s královským dubem rozloučili a vydali se k zámku. Chtěli jsme navštívit Pamětní síň Emila Filly, který svými obrazy proslavil České středohoří právě z těchto končin. Ale ouha, síň byla z důvodu rekonstrukce uzavřena. Naše další cesta vedla po stopách Emila Filly na Krásnou vyhlídku, kde vytvořil nejeden panoramatický obraz.
Vyšli jsme po modré značce. Cestou nás po pravé straně zaujalo ještě sytě zelené pole hořčice. Les hýřil různými odstíny zelenavých barev rašících stromů a pochlubil se nám i pestrou květenou - sasanka hajní, fialky, jaterník podléška, prvosenka jarní. U cesty kvetl ještě podběl a na některých místech začínal žlutě kvést pryšec chvojka. Z ptačího zpěvu vynikal v blízkosti pole hlas strnada lučního, v lese se ozývali budníčci, pěnkavy a brhlíci.
Sluníčko probudilo i první motýly a nebylo jich málo. Běláskové, žluťásci, babočka kopřivová i paví oko poletovali při kraji lesa. V lese jsme se setkali s užovkou, která vyrušena našimi kroky, zmizela v loňském listí.
Po chvíli chůze se před námi rozevřel nádherný pohled do krajiny. Kopečky Středohoří byly v oparu. Došli jsme k altánu - vlstní Krásné vyhlídce, kde jsme se posadili a kochali se pohledem i poslechem... Pozorovali jsme oblohu, která stále více "mléčněla" a pod touto vrstvou oblačnosti se tvořily ještě tmavě šedé roztrhané mraky. Kopce, které tvořily zpočátku téměř jednolitou modravou siluetu se rozčlenily do několika pásem podle vzdálenosti. Milešovka byla jen nepatrně zřetelná. Středohoří přišlo obdivovat více turistů. kdysi oslovilo i Svatopluka Čecha, jehož následující verše si tu můžeme přečíst:
Zas vidím, horstva věnec modrosmavý,
Jenž děcko své krásy obzor vil -
Zde Milešovka s nižších sester davy,
Tam Košťál strmý, lysý Radobýl.
Sedí se nám tu moc příjemně, ale čas je neúprosný. Před námi je návrat a příroda nám uchystala ještě jedno překvapení. Naši pozornost upoutal dravec velikosti káněte, který poletoval nad polem. Byl zvláštně vybarven - zespodu téměř bílý, jen okraje křídel černé. Co je to za druh? Atlas nabízí tyto možnosti - včelojed lesní, nebo některý druh motáka či orlík krátkoprstý. Která je ta správná? Otázka zatím zůstává bez odpovědi a my pevně věříme, že se s tímto zajímavým a patrně vzácným ptákem ještě setkáme, budeme mít příležitost si ho podrobněji prohlédnout a na otázku odpovědět.
Krásný jarní den, sluníčko a teplo nás zláká k posezení pod dubem. Obdivovali jsme majestát a vitalitu krále okolních stromů, který je svědkem naší dávné historie.
TIP+k
synáček
Petře, děkuji ti moc za vše.... udělal jsi mi obrovskou radost, podle obrázku to byl včelojed....
Tak trochu mi připadá, že tě tu zapomněli obrozenci a, že jsi paní vychovatelka co se kdysi znala s Nerudou. Strašně milá paní, co o všem něco ví a o všem umí krásně vyprávět, no ovšem věc až nevídaná. Kdo se však skutečně skrývá pod nálepkou mimozemšťanky vidno není.
Marty73
děkuji za milé zastavení i slova. Máš pravdu, obrozenecká doba by byla asi pro mě "to pravé ořechové" - bylo v ní nadšení, díky němuž se udržel náš jazyk, vzniklo mnoho krásných kulturních pokladů... jako mimozemš'tanka se necítím, nevím proč, ale vesmír na mě působí chladně, představa, že by na jiné planetě mohl být život v jiné formě či uspořádání není pro mě lákavá - asi možná proto, že mojí planetou je Země se svými přírodními krásami a jejich životem...
Markel
děkuji moc za milou návštěvu, slovíčka i tip. Máš pravdu, někdy i na těch nejškaredějších místech příroda vykouzlí něco krásného
:o) jééé :o) moc hezké Vesuvanko..
Ten dub musí být fascinující.. kor když toho už tolik zažil..
zrovna teď tady taťulda kácí jednu lípu (topíme taky dřevem).. je naproti našemu domu na stráni.. nad ulicí... dostal na ni povolení..
a mě je jí děsně líto.. říkám si jak je to velkej strom.. a jak dlouho už tam stojí..a že kousek výš jsou také lípy.. které nikdo jen tak neporazí.. protože mají to štěstí, že jsou hodně moc staré.. a taky už duté.. a tak i tedy chráněné.. no alespoň něco.. :o)
Ale té lípi odnaproti je mi líto.. koukám na ni z okna už příliš dlouho.. bude mi chybět..
t
průběžné zpravodajství: Lípa pořát ještě stojí.. jen na boku má hlubokou světlou ránu.. taťulda sedí vedle jak vyčerpanej bojovník.. pod cestou teď běhá krásnej zlatej labrador s páníčkem..
Tak už leží.. Spadla tak, že to nikomu nemohlo ublížit..
ani domům pod strání.. ani železnému zábradlí.. ani pochodujícím miláčkům.. z téhle strany to vypadá, že ten pařez má asi tak metr.. ale stráň je dost strmá, takže taťulda nemusel řezat tak vysoko..
Eilil
díky za milá zastavení, tip i za zpravodajství... také je mi líto poražených stromů, najednou po nich zbyde prázdné místo... začátkem sedmdesátých let jsem spolupracovala se svazem ochránců přírody na registraci stromů rostoucích mimo les (na okraji Plzně), z nichž některé pak byly státem chráněné...
to musela být náročná práce.. ale člověk má dobrý pocit. .když se mu podaří zachránit strom...
ale zase na druhou stranu.. to musí být hrozný pocit.. když taková léta růstu musí ustoupit.. třeba něčímu rozmaru...
děkuji
byla to příjemná práce - prošla jsem určité místo a sepsala stromy volně rostoucí u silnice nebo v louce, upozornila na skupiny stromů - napsala jsem druh stromu, přibližné stáří - zda je to vzrostlý strom. Upozornila jsem také na stromy, které měly padnout z oběť parkovišti u rybníka a naštěstí jsem se setkala s kladnou odezvou a vstřícností, takže stromy stojí - z toho mám dodnes velikou radost...
:o) no tak to je báječný.. :o) to mám moc velkou radost i za Tebe.. :o))) jsem hrozně rády.. když tihle tiší svědkové lidskýho hemžení a klidné pilýře paní přírody přežívají a lidé se k nim chovají s úctou a chrání je.. :o)))
Krásné jarní počteníčko, dnes jsem venčila pejska u staveniště a pod rumištěm jsem viděla kvést krásné voňavé fialky, jaro jásá i na těch nejnemožnějších místech, Tobě za pěkné povídání - T
DRAHT -
děkuji za milé zastavení, ocenění a obrázky - mám velikou radost
Craerassy - i Ty mě vždycky potěšíš, díky moc za vše... :-)))
kouzelná_květinka
08. 04. 2005
fa-mó-za, jen ten Sváťa Čech, ne aby sis z něj brala inspo. je tak archaicky čistý, až je úžasný! T
kouzelná_květinka
i já moc děkuji... i za tip, těší mě, že se ti líbila. Toho dravce jsem od té doby už neviděla, takže zůstává pořád velkým tajemstvím
Acheron
mám radost, že jsi se zastavil, díky i za tip... podle Sváti raději nebudu zkoušet psát
Zuzulinka - děkuji moc, potěšila jsi mě
Robinia - to je od Tebe milé, díky moc a budu se těšit