Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Brigita Janošová - závěr

10. 04. 2005
0
0
1223
Autor
oprátka

            Brigitě se to zdálo jako celá věčnost. Vůbec neměla tušení, co to s ní provádí. Vlasy jí sestříhali do nějakého podivného účesu. Všude samé barevné střapce. „No fuj“ – říkala si pro sebe Brigita. „Tak co? Jak se vám to líbí.?“ – spiklenecky na ni mrkaly všechny ženy, které na ní „zapracovaly“. „Ach jo“ – vzdychla si Brigita. „Světlo, kamery a jedem.“

Brigita seděla ve studiu s moderátorkou?

„Jak se Vám líbí nová vizáž?“

„No, já….zatím nevim. To potom až se uvidim doma v zrcadle. He He He.“

Moderátorka se posměšně ušklíbla. Nicméně zachovala dekórum.

„Až vás uvidí váš partner …. a v zaměstnání ….určitě dosáhnete většího úspěchu.“

Brigita se poškrábala na hlavě: „To jó, za tou kasou to bude tóčo s timhletim čírem. Možná zvednu tržby. Hehehe.“

Moderátorka mírně zneklidněla: „A co plánujete v budoucnu?“

Brigita vypadala, že opravdu vážně přemýšlí: „Hmmm…..,tak to já fakt nevim.“

„Chcete něco změnit, podniknout, najít si zajímavější zaměstnání??“

„Já su ráda, že dělám, co dělám…. zajímavější….,to jako třeba v lepším supermarketu?“

Moderátorka rezignovala. Seděla a bezradně zírala před sebe: „Tak, líbí se vám to?“

„Ani ne, vypadám jak můra. Předtim to bylo lepší.“

Moderátorce spadla brada. Tak tohle tu ještě neměla, ale přece nemohla mlčet, kamery jely: „Máte to alespoň zadarmo….. víte?“

„Eště aby za to něco chtěly. Pche.“

Brigita se po skončení ani nerozloučila a odešla jako cukrář. Moderátorka poprosila asistentku, aby jí donesla panáka. Sedla si a začala brečet: „To bude průšvih.“

            V potemnělém skladě v samoobsluze seděly na krabicích odpočívající prodavačky:

„Dneska má Brigita svůj den.“

„S tou nic nenadělaj.“

 Líně se zvedly a začaly vynášet krabice. Naučeným grifem je rozřízly a rovnaly zboží do regálů. „Pěkně dopředu, všechno posuňte dopředu.“ – křičela na ně vedoucí. V samoobsluze už svítily zářivky a prodavačky pod nimi vypadaly unaveně. Chodily jak stíny do skladu, postávaly mezi regály a s nepřítomným výrazem zíraly před sebe.

            Brigita zatím bloudila po chodbách mezi ateliéry. Nikde nikdo a ona už chtěla být doma, sednout si k televizi a pohodlně se rozvalit. Nervózně si prohrabávala vlasy. Nikdo by jí teď opravdu nepoznal. Omládla, vypadala štíhlejší, zdravější, výraznější. Proměna se zdařila. Cítila se poněkud zmateně a ne ve své kůži. Konečně narazila na chodbě na vrátného, který byl na obchůzce: „Co hledáte“ - ptal se dost přísně.

Brigita si oddechla: „Já chcu jenom ven.“

„Ááá to ste vy?“ pomalu rozpoznával Brigitu vrátný.

„Vy teda máte ránu.“ Přikázal Brigitě, aby ho následovala a šťastně ji dovedl až na vrátnici.

„Slečinka byla jako lusk a teď…,ale věřte, já už tady viděl voblud.“

Brigita se rozesmála. Její smích bylo jakési podivně vyrážené chrčení. Vrátný se rozzářil a neváhal s pozváním na kafe. Brigita ochotně přijala. Oba se pohodlně usadili v malém kumbále. Přes křesla byly přehozeny kostkované deky a na stěnách visely obrázky hvězd z osmdesátých let. Na některých fotkách byly i podpisy. Brigita byla jak u vytržení: „Jéé, vy ste viděl Vondráčkovou?“

„Jo, tenkrát mi to podepsala a dneska ani nezabučí. Nána.“           

            Na druhý den ráno nastoupila Brigita opět ve své zástěře na směnu v samoobsluze. V šatně si mezi krabicemi šuškaly její kolegyně: „Teda, to jsme jí holky křivdily.“ – kála se drobná černovláska. Brigita ovšem chodila jak v mrákotách. Na otázky neodpovídala. Během dne několikrát špatně vrátila a narostlo jí ohromné manko. Po týdnu už vedoucí nevydržela: „Podívej se Brigito, ty si byla vždycky milá, usměvavá, pečlivá a teď ani jednou ti nesedí tržba a neděláš, co ti říkám.“

Brigita už dál nevydržela a vybuchla: „Podívejte, já se vám tady na to můžu …“

Logicky následoval vyhazov.

            Brigita ani nešla domů a zamířila rovnou k ateliérům. Vrátný ji radostně uvítal: „Vyhazov, vy ste teda rázná ženská, to teda jo.“ Slovo dalo slovo a po několika týdnech se vrátný nastěhoval i s obrázky Vondráčkové k Brigitě. Brigita ho něžně oslovovala „Pepoušku“ a on jí zase poplácával po zadku se slovy: „Ty má vobludko.“ Brigita si našla místo na Barrandově v malém kiosku. Po pár měsících jí vlasy odrostly a stále nosila svoji modrou puntíkatou zástěru.

            Paní Futuqui dál provozovala svoji živnost. Vybírala ženy typu „nic moc“ a dělala z nich atraktivní krásky. Brigita jí ovšem pořád ležela v hlavě. Nedokázala se smířit s tím, že by některá z žen nechtěla vypadat tak atraktivně. Jednoho dne už nevydržela a obrátila se na produkční: „Prosim tě, nemáš číslo na Brigitu Janošovou:“ Produkční zkoprněla: „Tu mi ani nepřipomínej, ta přišla snad vod krav.“

Paní Futuqui nervózně vyklepala na mobilu Brigitino číslo: „Dobrý den, Česká televize, můžu mluvit s Bri…“

„Jo jasně sem to já, co chcete?“

„Já se chci jenom zeptat, jak vám ta proměna pomohla v dalším životě“

„Jo vy myslíte ….jestli to… jako že, co dělám?“

„Ano, tak nějak.“

„Tak.. je toho víc, našla sem si chlapa a mám taky nový místo, vo hodně lepší než v samajdě.“

Paní Futuqui si oddechla: „Tak to jsem ráda, že jste tak úspěšná. Moc vám děkuji a přeji hezký den.“

Produkční se rozrušeně ptala: „Tak co, tak co?“

„Je z ní úspěšná žena, má partnera a novou práci.“ Produkční udiveně a zaraženě zírala: „No teda.“ Paní Futuqui se viditelně ulehčilo: „Vidíš, já ti říkala, že vzhled je devadesátiprocentní zárukou úspěchu.“

„Tak a teď si jdu koupit něco k jídlu.“

Paní Futuqui zamířila ke kiosku. Chvíli si vybírala zboží očima a pak se zeptala prodavačky: „Nemáte něco nekalorického.“

Brigita paní Futuqui ani nepoznala: „Jo, paninko nemáme, ale dejte si párek v rohlíku.“

„Ne děkuji vám slečno.“ Paní Futuqui se obrátila a odkráčela na tramvaj do města. Chtěla najít nějakou prodejnu se zdravou výživou.


StvN
10. 04. 2005
Dát tip
se to, co to....hele, takhle se psát nedá.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru