Minipovídka

       A tak jsem si vykročil - směle a vzpupně. Štrádoval jsem si to po vesnických ulicích a usmíval se na všechny okolo. Na pupkaté sedláky v roztrhaných košilích, na pupkaté ožraly v roztrhaných manželstvích, bezzubé stařenky se strhanými tvářemi a přejeté hraboše s roztrhanými břichy. Bylo léto jako prase.
       Také kardiaků tam leželo nemálo.
       Idylické prostředí, které jsem právě tak bezbarvě vylíčil, bylo však ve skutečnosti mnohem barvitější. Tropilo si blázny ze všech vašich smyslů. Tak třeba z čichu. Začalo to docela nenápadně, ale po pár desítkách kroků byla má městská pýcha doslova odfouknuta a nezbylo mi, než se smíchy válet po rozpáleném asfaltu. Ta kombinace smradu z močůvky a technického odóru nafty, s přimíchanou zdechlinou ježka v příkopě, to vše posypáno vůní lipového kvítí - to bylo prostě něco. A ta svině DJ, když viděl, že už se tím řehotem ani hýbat nemůžu, přivanul ke mně ještě výfukový dým z traktoru.
       Konečně jsem vstal a trochu se uklidnil. Oprášil jsem ze sebe zbytky rozžhaveného téru s cáry kůže a pokračoval v cestě.
      Svým modrorůžovým gumákem jsem rozšlápl velkého chrobáka, přebíhajícího cestu od jedné kupky hnoje k druhé. Až to křuplo.
      Ach jo. Mám rád vesnice...

---