Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hluboká báseň

04. 05. 2005
3
3
2884

Sepsáno členem improvizovaného divadelního souboru Útulek pod vedením moudrých rad pana Zajíčka.

Hluboká báseň

 

Hluboký nádech

hluboký výdech

hluboký nádech

hluboký výdech

zasyčení jako když uštkne kobra

jako povzdech starého profesora

jehož sukovité brýle pobily už tolik lidí

jehož sukovité ruce zasadily stromořadí

kterým každým dnem projíždím nepovšimnut

hučícím listovím

hučivě si povídajícím o černých kmenech

hučivě si povídajícím o tom jaké to asi je být na zemi

zemi zemi zemi zemi mezi ploty  kdež padají jablka

plná červích rodinek papajících útroby malých dětí

které je spapají po obědě místo cukrátka protože

jejich matka je velmi zodpovědná osoba nahlížející

na jejich způsob stravování velmi zodpovědně

Občas se jen tak zamyslím jaký je život s čárkami

musí být striktní naplánovaný a není v něm místo pro

fantazii protože víte kde se čárka objeví a kde ne

nebo nikoliv nebo nikdy nebo nižádný nebo nižihadlový

popřípadě nihilový nebo anihilovaný přičemž si nemohu

vzpomenout co tato tajuplná slova sova huká

hučí nebo houká popřípadě kouká do daleka aniž

by chápala o co mi vlastně běží

protože mi běží o život stejně jako Lole

Když jsem potkal Lolu poprvé

věděl jsem že běží o život a život s ní nebude jednoduchý

ale já řekl Lolo nemusíš se bát protože já tě nikdy neopustím

na to tě příliš miluju abych tě opouštěl a tak tě nikdy neopustím

ledaže bych se rozpustil

Lola smutně hleděla na rozpuštěného sněhuláka

Hluboký nádech

hluboké zasyčení nitěrného tvora bojově založeného na vlastních zkušenostech

jež mu předal plesnivě vypadající kmet bázlivě hovořící o

zkáze mládí

o zkáze stáří

o zkáze zkázy

jíž zklátí zkáza skákající

na skákajícího psa

obskakujícího káravou fenu

bez dozoru

bez vodítka

bez dveří

bez oken

bez dětí

bez lůna

bez manžela

Protože manžel by jí měl pomoci v této kritické

životní situaci nezvladatelné malými ženami

tak malými až se mi vlezou do kapsy u vesty

černé v noci černé

jako zpívající labutě

letící černé v noci černé

na pozadí černého pláště

v černém slunci bez

černých obav kapajících na

černé rty

nad zčernalými zuby

chabé černoty a černající

inspirace pro černou improvizaci

černého pasažéra kterému dochází výmluvy

proč nemá jízdní etiketu

z limonády fanta

franta nepřijel na naši narozeninovou oslavu

a museli jsme se bavit jen s tím sucharským

dědkem odnaproti jehož historky o tom

že má rád

když může říct nemám rád

ten proradný falešný tón

nemám rád vaši třídní učitelku

i když jsem ji nikdy neviděl

nemám rád hysterické mladíky v křeči

jak se mazlí se svý křečkem

nemám rád křečky

a nemám rád ani mladíky

nemám rád negaci poskytující sousloví

Nemám Rád

nemám rád

nemám rád

nebaví mně říkat nemám rád

protože to nemám rád

i když to třeba mám rád

třeba toho černovlasýho fešáka odnaproti

kterýho jsem viděla včera jak se sem stěhuje

a hned jsem věděla že mě miluje a proto

chodí s  tou malou holkou protože mne zkouší

víte ale ve skutečnosti miluje mě a jenom chce abych udělala

první krok a já ho nezradím a hned zítra mu řeknu u nás na obědě

aby se svlékl a byl nahý jako nahá noc a jako nahé průzračné oko

upírající nahou zorničku na nahého kulturistu

pomazaného vzácnými olejíčky

aby se mu leskly všechny svaly

ježišimarjajosef začínám být neslušná

asi jsem si lokla vína a teď mi to leze na mozek.

Hluboké Zassssyčení na

konec hlubokomyslné nesmyslnosti uprostřed vod

obestírajících obestřené tajemství tvé poutavé inteligence

o níž mi nic nechceš říci protože se bojíš že se ti vysměju

na pokraji staroby věčně se opakujícího stereotypu mých

vrásek vyhlazených v překvapivém úsměvu stárnoucí ženy

bez konce protože žádný konec není tohle nemá žádný konec

a nikdy to žádný konec mít nebude protože konec nemůže být žádný

buď je nějaký nebo je šťastný nebo je hezký nebo je smutný nebo je svérazný a může být dokonce smutný dejte si na tu mršku pozor ona neví že starci vědí o tom že ona neví že stařec ví uprostřed hromady koblih které jsou až na pohřeb - jak mám tohle k sakru ukončit když

všechno jede dál a nikdy se to nezastaví protože závist je věčná a

já já jsem jen ubohé nic na konci stínu všech příběhů

můžete mne spatřit v pozadí všeho dění jako stín

starý stín

zahořklý stín

končím sebou

se sebou

já jsem provždycky já a nezáleží mi na tom co si o kom o čem myslíte

jelikož já už neumím nic a je čas vydat se na

novou pouť

nové dobrodružství

nové stáří a nové citace

protože koncem je jizva pana B. B.

Voda někdy teče nahoru a jizvy které nebolí

zůstávají

dlouho

dlouho

dlouho

dlouho


3 názory

Neberu to ve zlém, tyhle kritiky dají člověku vždycky nejvíc. Popravdě je tohle něco, čemu se říká improvizovaná poesie, na základě absolutní prázdnoty v hlavě rozpohybuješ prsty tak, aby takřka náhodně ťukaly do klávesnice a bezmyšlenkovitě, asociativně skládaly dohromady nějaká slova. Hodnota takového příspěvku pak může, ale nemusí vzniknout. Nejsem básník, dejž bůh, abych jím nikdy ani nebyl, stejně na to nemám talent, ale tyhlety improvizované texty jsem si vždycky popravdě trochu vychutnával právě pro jejich zjevnou spontánnost. Škoda, že to není nic moc, snad někdy příště, jak kdysi kdosi řekl, doufat a zkoušet to, to se musí... Jo, a ten font, nebo velikost, nebo já nevím, s čím jsem si to hrál, to mě prostě nějaké nutkání přinutilo učinit to tak, popravdě, je mi jedno, jestli je to passé nebo "in", mě to přišlo v tu chvíli... jak bych to... správné.

On se smazal? Takový škoda, byl velice nadějný, měl jsem jej velice rád...

No jo no. Já vím, že nemáš slov, protože tady jich je strašně moc, no, tak co by do toho člověk ještě kecal, že jo. Přečti si ještě autora jménem nefatschenko (nebo tak nějak), jestli se ti líbilo tohle, tak on se ti bude líbit určitě taky. Je v tomhle stylu lepší než já.

Kovi
10. 09. 2005
Dát tip
asi nepřečtu, neboť autor se smazal...ale přesto díky za echo...

Kovi
09. 09. 2005
Dát tip
nemám slov... tip

Budiž, jak si přeješ. A nemusíš se bát, neusnu na vavřínech, jsem na to příliš malá ryba. Poslední verš se pokusím doladit a třebaže vím, že to celou věc shazuje, je mi ta úprava proti srsti, protože tohle je improvizace. Tohle by se dělat nemělo, ale je pravdou, že konec je ... poněkud mimo proudy těchle vod.

Nuže, Starče, nebýt oné pasáže NEMÁM RÁD, obvinil bych tě z ukradení cizího dílka! :) Protože jsi změnil podstatně styl. I když poezií tohle přímo nemůžeme nazvat, jako úvaha či poezie v próze zdá se dílko zdařilé. Poslední důležitý řádek, který má podtrhnout název a podstatu, nesplňuje očekávání. Jinak hodnotím kladně a dík za zajímavé řádky.

Děkuji. Co se týče změny stylu, dá se to vysvěstlit tím, že poslední rok jsem strávil tím, že jsem se učil dramatickou improvizaci. No a když jde improvizovat na mluvené slovo, proč by nešlo improvizovat i na to psané? Vyučoval mne jistý pan Zajíček. Ten člověk se ti dostane pod kůži. Přepere všechny tvoje emoce a nakonec ti ukáže, že vše, co řekneš, je jen a jen v tvé moci. Můžeš si se slovy dělat co chceš. Nic tě nesvazuje. Záleži jen na tvé náladě a schopnosti asociovat (říkám to správně?) Jinak děkuji za tvou návštěvu, Claudie. Vím, že tu není moc dobrých děl, ale na tohle jsem obzvláště hrdý.

Hrdostí máš právo se zaštítit, jenže usnout na vavřínech... ? Dolaď, prosím, poslední verš, ať dotáhneš toto dílko do konce. Když ne kvůli mně, rozhodně kvůli sobě. Ano? Budu mít radost, Staříku.

Nicollette
04. 05. 2005
Dát tip
skvělý! takhle bych to ze sebe chtěla taky sypat, ale vono to nende holarí * * *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru