Povídám

Povídám,
že kdybys ulehla
do lučního kvítí
sedmikrásky by Tě přijaly
za svou paní
a večer potom
když by před Tebou sklopily své hlavy
zářila bys tam sama
jako měsíc na obloze.

Povídám,
že kdybys tam nadzvedla
kterýkoliv placatý kámen
brouci by tam leželi na krovkách
a vzrušeně třepali nožičkama
protože by prostě nevěděli
jak jinak Ti naznačit
že se do Tebe jeden vedle druhého
zamilovali až po tykadla.

Povídám,
že kdyby šel tou loukou
malíř se štětcem a paletou
poklekl by na zem
a své barvy před Tebou pobledlé
mučednicky by si napatlal do očí
a jeho třesoucí se ruka
by navždy kreslila do slepého prázdna
jen Tvé podobizny.

Povídám,
že kdybys vstala
a odtamtud odešla
všechny drsňácké plevele tam
budou plakat jako malé děti
schnout bude vše živé
a neživé si s hrůzou uvědomí svou smrt
pak tam vše na vlastní kůži pozná
jaké je to bez Tebe.