sentimenty pro listopad

Jet sama tramvají

A poslouchat

jak

podzimu prší do barev

jeden krok vpřed ale

deset kroků zpátky

pastelky zapomněly odstíny

a slova blednou na papíře

v hlavě trocha lehkého sentimentu

na zítřek a taky v kapsách do zásoby

sem tam úsměv ,dva

uzly na prostěradle kdyby se snad chtělo zapomínat

bílé

bílé lásko jako na neděli

v předpokojích nechals rozsvíceno

kdybych k tobě přišla

koledovat

nevěřils, že se jednou nestihnem milovat

je smutný dnešek

když sis nechal pršet na ramena

potom

nevíš, co slíbit víc než

hrst kamínků na okenní římse

a každé ráno slunce na talíři

-promiňte jsem blázen-

tak hořkosladce

jednou budu

žít ve větvích soliterů a sdílet s nimi jejich samotu

Své sny si pak schovávat v listech

všechny bolavé setřást

jenom proto

Aby mohly přijít nové

a ty opadané nechat dětem do herbářů

kde budou mít větší cenu

než pro mě

ztracené

nepláču ani do nocí

kdy jsem tě hledala v herbářích

byl jsi tichý jako listopad