Jenom dojmy

17.06.05 – 18.06.05, Praha – Slatiňany – Pardubice Dusot kopyt v rozpáleným písku & chlap s páskou přes oko & pláč dětí ve startovním doku & smrt favorita Tak jsem zjistila, že čím jsem starší, tím se víc bojím. Víc si cením života. Víc na něm lpím. Víc jsem poznala. A ještě víc poznat chci. Když si vzpomenu, jak mi bylo dvanáct a svěřili mě čtrnáctiletý holce, tam mě zavřela do ohrady a „Tak si naklusáme!“ A já slepě důvěřující, mladá, naivní...teď už ne. Poslední dobou jsem tak unavená...a najednou jsem dostala chuť na angrešt. Pak jsem šla a ono se rozjasnilo a kolem byl cítit čistej život a nic víc.

I.

 

Pach zpoceným koní

& zpěv božského Jima Morrisona

Udýchaní jezdci

& horliví reportéři

Vavříny slávy

& potřásání rukou

Sklenička šampaňského

& střepy štěstí

Vycíděné stáje

& popis esence

Načančané paničky

& břichatí páprdové

Čekající na vítězství

& dychtící po penězích

Bezdomovec před branou

Je tu omylem

Ostatně jako my všichni

 

II.

 

Připadám si jako Na cestě

Úplně Kerouckovskej pocit

Sedím tady v těch hadrech

& s krámama na klíně

S lidma & jídlem

Chroupu a jedu pořád pryč

Ale ještě lepší to bude až pojedu do Itálie

Knihy nás hrozně ovlivňujou

Téměř utváří naše myšlenky

“ Já miluju hrozně Raye.

  Ale Jim, ale Jim.”

Topoly jsou v pohodě

& baňky z netřesku

 

III.

 

A fízlové jedou padesát aby nás vyučili

Stejně se pak vožerou a rozmlátí si držky

Ach, tučňák Pingu je tak vzdálený

Ale vzpomínky zůstanou

Mrtvý zvířata na talířích lidí kolem

Spokojeně chroupají a nemyslí na smrt

Pochutnejte si na vnitřnostech svých bližních

& mlaskněte si nad jejich svaly

Ještě, že jsem vegetariánka

Modleme se

& líbejme nohy Krista

Protože to jediné nás může spasit

 

IV.

 

Dneska jsem nějaká plodná

V době podávání obědů prosíme nekuřte

Za to všechno může Ginsberg

Obtloustlé servírky

& pornofotky u vchodu

Máme to zapotřebí?

Poďobaný bezdomovec

Nikým nemilován

Všemi odvrhován

Obědná si mrtvou trosku

Něco jako on

Slintající postižený

Tak dobrou chuť

Takoví nejsou všichni obyvatelé...

Je mi teprve patnáct

Pravděpodobně na vzhledu záleží

Ale to je složitá otázka

Veselí důchodci

Jen s chutí do života

 

V.

 

Dnešek je tak podivnej

Asi se změnila tlak

Naše jídelna je ekonomická

Některá jídla použije i dvakrát

Přišly jsme z minulosti

Z šedesátejch let

Tak jsme tady zase

Sedíme na stejných židlích

Hladíme stejné koně

A na záchodě je stejná značka hajzlpapíru

A přitom je všechno tak strašně nové

Je to tím, že jediná já jsem se změnila

Už jsou skoro prázdniny

Ještě chvíli

Muž kulhající na nohu

Je tak zmrzačená

Objímá ho manželka

Přesto všechno žije plnohodnotný život

Což někteří z nás nedokážou

Tak zkušený muž

Tak sám

„Teď hned, ne až ráno“

Šílení turisté

& křičící kůže koně

Ostatně oni vyfotí všechno

Má dávná láska

& zašlé vzpomínky

Kdesi v paměti

Moje – on už zapomněl

Starý dělník popíjí lahváč

„ Kdo to sem jde? A zase sama“

Rok se přehoupl

A čas utekl jako voda

Ale všechno je jinak

Muž s rozepnutým poklopcem

„ Ty jsi ale vyrostla“

Nesnáším ty jejich kecy

S kamennou tváří stojím

Na stráži rodinné cti

 

VI.

 

Na tribuně bude foukat

Co bych dala za jeho návrat

Probůh, kdyby tolik nekouřil

Á, náš vůdce se vrátil

„ Zapisuješ výroky, jo?“

„Jenom dojmy.“

Psát, psát, psát

& na všechno srát

& z plných plic řvát

„ Bože spas mě!“

Hippiesačka s dekadentními nehty

Proč by se poezie měla rýmovat?

To bude zase nuda

Mezi těma upravenejma lidma

Neupřímnejma

A smrdí to tu

Hnusnej pád

& kůň s vlající nohou

Život je krutej

Může skončit v pár vteřinách

A přesto jsem ráda, že tady jsem

Kluci vyhráli, jdou si koupit lízátka

Spadnul půl metru před cílem

Byla to jen náhoda?

Co to je náhoda?

A existuje vůbec?

A přijde manžel domů:

„ Zlato, vyhrál jsem olej!“

Ženská s tričkem Playboy

Jaký má asi starosti?

Úžasní lidé, které už nikdy neuvidím

Pravděpodobně

 

VII.

 

A zase doma

Jaký to bylo?

Krásný

A co zbylo?

Jenom dojmy

---