poutníkům v pokoji

přijde mi absurdní dojít drobnými krůčky

až někam na obzor k bílé věži

žijeme v době úpadku civilizací

zpocení atleti

na nich se to dá nejlíp vidět

zůstanu tam kde jsem

poutníkům v pokoji

a i pospíchajícím

někde po cestě

našel jsem kaštan

má tvar prdele

a sotva věci našly smysl vzápětí ho ztratily

...co myslí vážně jako chcát na zeď

žijeme v průvanu

a svět se mění s každou myšlenkou a pocitem

klesá a stoupá jak rtuť teploměru

zůstanu tam kde jsem

v rádiu mě sere akorát ta vážná hudba