Rozjímání o přivřených víčkách neznámé

  Rozjímání o přivřených víčkách neznámé

Usínám a dlaň má svírá kousek tvého srdce,

v očích nesu tobě poselství.

V zčeřených loknách ty skrýváš své touhy

já v ústech svírám,

co anděl s ďáblem ví.

V tvá víčka vkládám soumrak i úsvit,

na rozmezí vánků stoupáš k rozvášněným snům.

Jak imprese zjihlá bezbřehou vášní,

podléháš nocím a prospaným dnům.

V barevných odstínech sléváš se v celistvost

a zlaté litery šíji tvou krášlí.

Láska je rébusem, slast pouhou myšlenkou

sen jest tvým malířem, ty mou Múzou múz.