Důvody

No, neuspěla jsem s hrozbou smrti mého domácího zvířectva oproti již uskutečněné smrti matky mojí kamarádky. Bylo to fakt trapné. PS: Domácí zvířectvo přežilo, takže já jsem z toho nakonec vyšla ještě dobře :-)

jenyk : Ale ano, nevyplácí se to... Obzvláště ve chvílích, kdy se CHCEŠ litovat... Protože pak Tě zjištění, že jsou i větší problémy, než máš Ty, nenaplní soucitem, a snahou zlepšit sebe sama, novou silou - ale naopak pocitem zhnusení z faktu, že máš nějaký vážný a konkrétní důvod přestat si říkat, jak jsi na tom zle :). synáček : Někdy musíme být zlí... tak to prostě je. Myslíme si, že jsme na tom nejhůř, a že to, co teď prožíváme, tak hluboce a intensivně, neprožíval nikdy nikdo před námi. Ve chvíli, kdy takhle uvažujeme, je to skutečnost, a pokus o soucit by byla jen maskovací celta pro fakt, že jsme se nesrovnali s původním problémem... Pro soucit je místo až za pochopením. Teprve když pochopíme sebe sama, důvody svého jednání, můžeme přijmout důsledky, a ty teprve srovnávat... a případně soucítit. Flavia : A jak to dopadlo...??

Narriel: S tím vším lze souhlasit... to ale není (alespoň tedy dle mého soudu) sebelítost... v tom pravém (pejorativním) slova smyslu...

Co takhle vyměnit sebelítost za soucit... Za myšlenku rozhodně T**

Dodám jen jediné: Předevčírem se mi to stalo.