Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNad ránem
06. 03. 2006
1
0
412
Autor
Meggy
Vedle mě vychládá důlek, co zbyl po tvém těle.
Co bylo, už není- i čas je relativní.
Zase jsme nesplnili, co jsme chtěli, i když dneska to bylo v plánu.
Hrnečky od vína jsou dopity. Přichází pomalu, ale jistě, ranní kocovina. A po skoro probdělé noci jen vzpomínka zbyla.
Na podvečer, kdy se nám nad hlavou objevovaly a zase mizely miliony hvězd-nebo snad miliardy?
Na tvé modré oči, ve kterých se odráželo špinavé světlo pouličních lamp a na ty stejné oči, které se vedle mě snažily usnout.
Na tvé tělo ležící vedle mě,a z každého letmého doteku trocha nervozity a myslím, že nejenom na mé straně.
Na dech, který jsem cítila pravidelně dopadat na svoji tvář- tak blízko sebe a přeci tak daleko.
Na teplo sálající z tvého těla.
Oh, jak krásné- však nastal čas a ty si musel odejít,
už jen poslední silueta ve tmě.
A zvuky linoucí se do ticha tmy při tvých krocích odvadějící mi tě pryč.
Poslední nádech k pokusu- raději nic.
A znovu důlek, co zbyl po tvém těle.
Na kraji postele vychládají i ty poslední vzpomínky na nevyužitou šanci.
A zase nic víc- snad to tak asi muselo být.
Aby ty si zůstal ty a mně zůstalo mé já.
Hledám důlek, co zbyl po tvém těle- není,
zbyla už jen vzpomínka...