Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLES
08. 04. 2006
2
0
1035
Autor
Erik Ert
Onehdy jsem zabloudil v lese.
Ne v tom lese, kde prořídlým stromovím je vidět na kilometry daleko.
V opravdovém lese, s travou do pasu divoce rostoucí,
kde stromy mají větve až na zem,
a při větru s sebou divoce hází ze strany na stranu,
a v korunách je slyšet nepřeberné množství hlasů.
Onehdy jsem se opravdicky ztratil, a chvílemi postrádal sebekontrolu,
to když se za jednou strží objevila druhá, třetí, pátá...
To pak jsem se zastavil, těžce usedl na pařez a tiše plakal.
Ne strachy, ani z beznaděje, ale z radosti,
z toho neuvěřitelného přívalu štěstí, že mne potkalo právě toto,
i když vlastně ve zcela bezvýchodné situaci,
v podstatě na pokraji blaha, bezmezné radosti a uspokojení.
Onehdy jsem se ztratil v lese, a byl jsem šťasten.