Třístý šedesátý čtvrtý den lidstva

Třístý šedesátý čtvrtý den lidstva

Žiju tu s vámi už celá staletí

to je můj dar, mé prokletí ...

Nebyl jsem stvořen tak jako vy ostatní

jsem bytost nadlidská, mně svět je poplatný

dostali lidé už před rokem šanci

Pandoře ukradli tajemství psanci

tak tedy poklekni

pokorně naslouchej

víru svou odřekni

ve spásu nedoufej

nečichám, cítím

já nevidím, prozírám

neslyším, naslouchám

nejím, já rozžírám

nehmatám, kladu prach

Ty, nikdo naslouchej

Skloň oči do prachu

Pozorně poslouchej

Nesmíš mě vidět

a nesmíš mě znát

poznáš jen bolest

teď musíš se bát

můžeš mě prosit

však nikdy ne zničit

můžeš se modlit

a přede mnou krčit

můžeš se krčit, i celá tvá planeta

to jsem už zřel víc než tisíckrát po léta

to já vás zachránil před vlastní zkázou

spatřiv jak šílení blouznivci kážou

vyhrál jsem za tebe všecky tvé války

rány se díky mně vybraným zahojí

k zítřku se blíží den odplaty z dálky

vše beru zpět… mě že se nebojí?!

Co přijde neptej se žádného proroka

nesmíš mě vidět a nesmíš mě znát

číše už přetekla, zítra je do roka

můžeš se modlit ... ty budeš se bát

Žiju tu s vámi už celá staletí

to je můj dar ...

a vaše prokletí...