Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBudeme si věrní... až do smrti!
08. 05. 2006
2
0
1441
Autor
Jimena
Jsem vdova, černá, dalo by se říci...
Jsem vdova, černá, dalo by se říci. Prý jsem nebezpečná… nebezpečí, existuje pro něj definice? Každý je nebezpečný.
Ale já jsem vdova, ty bývají nebezpečné – jak směšné.
Sleduji hodiny, už netikají, stojí, jako můj život, nepostupuje.
Ptáci se snaží o nalezení té správné vlny uvnitř mě, bohužel pro ně, nesnáším jejich zpěv.
Leze mi na nervy to ustavičné skotačení, jak optimistické a plné elánu.
Koukám z okna, denní rutina. Koukám na hodiny, které jsou na místním kostele. Ani ty už nejdou, mám pocit, jako by se vše zastavilo. Celý svět na mě čeká. Na mé rozhodnutí. Je tak těžké a přitom směšné.
Nasazuji si hnědý klobouk - nesnáším tu barvu!
Jedu tramvají, tak jako každý den. Na okně vidím brouka. Zeleně se leskne a sklouzává dolů. Bezmocný. A já mu nehodlám pomoci!
Kolem mě hlouček lidí, nějakých pubertálních výrostků. Jeden z nich vytáhne zapalovač. Hoří…
Brouci versus oheň.
Jak směšné.
Jsem nebezpečná. Lidé si o mě myslí nesmyslné věci, prý jsem zešílela ze smrti svého muže. Ale já jsem šílená, a ne ze smrti svého muže. Šílela jsem z něho. Byl tak skotačící, optimista. A dokonce i zpíval, v tom svém HNĚDÉM klobouku! Ani ty zatracené hodiny nespravil!
Nestaral se o nic, a já mu tak záviděla.
Brouci versus oheň.
Znovu se podívám na oheň, vidím v něm mrtvé tělo svého muže.
Já ho spálím!
Směšné – vím, ale …
Rozdělám oheň, vidím jak hoří… a s ním i můj muž, jeho optimismus a náš život se rozdělí.
Budeme si věrní…až do smrti!
Tak tedy, loučím se má lásko a spolu s tebou do ohně vkládám svou věrnost…
Dík. Právě jsem to čet eště jednou a představil si v té úloze Ester Kočičkovou. Sedí ji skvěle! Ona si totiž tenhle typ ženský do svých monologů nádherně stylizuje. Tož jsi mi ji velmi mile připomenula. Musím si prohrábnout tvůj tvůrčí šuplík :)
Velmi sa mi pacila tato veta (eh...vety):
"Šílela jsem z něho. Byl tak skotačící, optimista."
Inak cele celkom dobre...:)
Jen jsem to okopírovala z wordu... tak snad - doufám - se to podaří i tobě... a děkuju za kritiku :)
Hele, teď mi napadlo, dyk je to skvělej monolog! Divadlo jednoho herce nebo-li onewomanshow. Klidně do toho jdi tělem a někde se protlač. Pokud Ti nechybí odvaha, a herecký nadání, je tady projekt, kerej nemá chybu, protože dává rovné šance jak profesionálním hercům, tak zcela neznámým amatérům: na HBO1 běží "Na stojáka." Ale tam jsou fakt drsný pecky. Taky bys podobný věci mohla někomu nabízet.
Jo, eště mi prosim tě poraď, jak si vložila obrázek do textu? Mě se to eště nepovedlo. Dik.
No vidíš! Já tvrdím, že povídka je mimořádně dobrá. Především má hlavu a patu, nechybí jí vtip. Ty věci sou tam parádně rozehraný, přímo rozkošný. Povídka neunavuje, není zbytečně dlouhá. Máš beze sporu talent, protože píšeš lehce s takovým zvláštním nadhledem a zřejmě dokážeš čtenáře provokovat v nejrůznějších polohách, ať už v těch bizardních (podívej se na Jenyka) nebo komických. Nejtěžší je to v tragikomických, protože mají nejblíž k realitě. V Shakespearových hrách se ta ambivalece projevuje tak markantně, že ji lze vnímat jen jako celek.
Jsem nadšená! teda tvou kritikou... psala jsem to já, taky kdo jiný, myslím, že náš soused dneska není doma, tudíž jsem to musela zvládnout já :-))
Bingo! * Jimeno, gratuluju - dobrý, doufám, že tohle Jenýkovi spraví náladu... Psala jsi to ty? Pokud ano, pak v sobě rozvíjej tento druh humoru! Nemá totiž chybu! T*****!