Smrt si nevybírá

 

,,Posaďte se u nás pane Lindermöwere.“ hezká židovská dívenka nabízí místo jednomu z vojáků.

,,Děkuji“ řekne stroze a prohlídne si ji. Je jí kolem šestnácti, má tmavé oči a dlouhé vlnité vlasy.

,,Jak se jmenuješ?“

,,Elize pane“ odpoví a sklopí oči, má strach. ,,Co si dáte?“ mezitím, co se ho ptá jí běhají hlavou různé myšlenky. Kolik židů jako sem já asi dneska zabil nebo alespoň poslal na smrt?

                                                           ***

Než odešel ještě chvíli mluvil s hospodskou a přitom se oba dívali na ní. Pak na Elize mrknul a s úsměvem vyšel ven na ulici. Něco se bude dít. Určitě.

                                                           ***

Po službě za Elize přišla hostinská, její opatrovatelka.

,,Drahoušku velmi si se panu Lindermöwerovi líbila.“

,,No a?“

,,No on má dnes večer volno. A rád by ho strávil s tebou.“ Nesnáším tohle dohazování. Připadám si jako laciný kus zboží. Navíc obyčejná židovka a on německý voják.

Když hostinská odešla Elize přemýšlela, musí být poslušná.

                                                           ***

,,Dobrý den Elize, neruším?“ Co má člověk dělat když mu jde o život? Křičet?

,,Ne, posaďte se.“ Jen být vlídná a poslušná. To si opakovala.

,,Dáte si něco k pití?“ žízeň není to co ho teď asi trápí. S úsměvem odmítne a jde přímo k ní.Chytí jí za rameno. Husí kůže jí projede po zádech.

,,Víte Elize jste krásná, pilná a svědomitá myslí, že bych z vás mohl udělat Němku.“ Kdo stojí o ten váš národ krys?

,,Ano…já totiž…nevím úplně jistě jestli chci být vámi, tedy Němkou.“

,,Ale jistě že chcete.“ Zajede rukou pod její zástěru. Ona se od něj odstrčí. Vyděšeně ucouvne a chytí se skříně, která je za ní. On jde blíž a blíž. Vypadá jako divoké zvíře. Je agresivní a křičí něco německy. Ona mu nerozumí.

,,Notak,“ zasyčí ,,neboj!“. Něco jí říká, že by měla poslechnout, ale štítí se ho tolik, že i rozum jde stranou. Uteče na druhou stranu místnosti. Chce jít ke dveřím a utéct, ale on je rychlejší. Zamkne.

,,Tak ty si chtěla utíkat, ty malá špinavá židovko?!“ pevně jí chytí a sápe se na ní. Ona ho kousne.

,,Svině, děvko!“ dá jí facku. Chytí jí za její dlouhé černovlasý a svalí na zem. Ona křičí, ale všichni dělají, že nic neslyší. Nikdo nechce pokoušet štěstí. Elize má rozseklý ret a krev jí stéká po bradě. Je vyčerpaná, ale brání se. Všechno jí bolí. On jí nepříčetně mlátí. Křik je tak hlasitý, že všichni v hostinci musí skrývat hrůzu v očích.On  ztrácí sílu, je moc mladá a silná,  vytáhne nůž a řízne jí do tváře. Vyjekne. Cítí chuť krve. Křik se rozléhá domem. Vezme pistoli a střelí jí do čela…

                                                           ***

,,Co se děje?!“ na výstřel už všichni zareagují.Běží nahoru do pokoje, zjistit, co se děje.

,,Elize, panebože, vy ste jí…!“ hostinská křičí a hladí jí po krvavé tváři.

,,Tohle byla sebeobrana. Ukliďte tělo. A nikdo o ničem neví! Jinak chcípnete.“ V ruce ještě drží pramen černých vlasů.

                                                           ***

Kaluž krve kolem bílého těla. Nedostal to, co chtěl. Život je krutý a smrt si nevybírá…