Ztracené aleje červených jeřábů

Ztracené aleje červených jeřábů

Brzo už pokvetou aleje jeřábů

kuličky jedu ze zoufalství nasbírám

červené plody a červená krev

několik konců si předjímám.

Stíny se topí v kalužích rosy

plíží se krajinou bez hranic

sedím si ve větvích staleté lípy

přemýšlím; nic míň, nic víc.

Ztracen ve věčnosti tohoto rána

když Ariadnina nit se rozdvojila

no co, vždyť jsem taky jen člověk

jak bych měl vědět, o čem sis snila.

Pro snílky tu totiž místo není

poslední zůstává ve větvích lípy

uprostřed krajiny stínů a bez hranic

poslouchám bubny a prokleté mýty.

Brzo už pokvetou aleje jeřábů

kuličky jedu si do kapes natrhám

zvolil jsem špatnou nit, to se tak stává

červené plody ti do čaje dám.