Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonečná
21. 03. 2001
1
0
2063
Autor
kapka
Nasedli jsme do vlaku,
kde neznám žádnou tvář.
Jen na Tebe upínám,
svůj pohled jediný,
ale Ty se neotočíš,
připadáš si bez viny!
Ale já,
náhle zdeptaná,
se hroutím.
Naše společné sny,
naše společné chvíle a dny,
prostě my,
jsme nadobro ztraceni.
Čím to je?
Mou neschopností,
Tvou nezamilovaností
nebo jen tak...
NEVÍM ! ! !
Blaznivkaaa
02. 07. 2002
Jiko: Teď už to vím taky!!! bylo asi tou jeho nezamilovaností a možná i trošku mou neschopností!!!!
A hlavně neklop oči a dívej se kolem sebe.
Pavel Kohout: Stává se
Někdy se stane: rozejdeš se s milou
z hlouposti, z trucu, pro zradu či lež.
A srdce bolí; stonásobnou silou
ztracenou lásku náhle miluješ.
Probloudíš noc. A když se do ulice
průzračný mladý úsvit začne drát,
zavoláš - Tma!... A zdá se ti, že více
nebudeš nikdy schopen milovat...
Proletí dny a měsíce a roky,
laskavou dlaní pohladí tě čas.
Pak přejde kolem zázrak světlooký
- a ty se náhle zamiluješ zas.
Tak zbytečně často, mladí lidé,
a často zbytečně pohřbíváme cit.
Vždyť - jako slunce vždycky znovu vyjde -
tak ani lásku nelze uhasit.
Pak řekneme, když stokrát silněj' zazní,
vzpomínajíce na to slovo - Tma...
Jací, ach jací byli jsme to blázni!
Jak mnoho krásy v sobě život má!
Albireo!!!!Skvělá básnička,úplně vystihla moji duši!!!!!Fakt skvělé...moc Ti děkuju,pomohl si mi uvědomit si pár podstatných věcí!!!!