Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDaň za život
Autor
anquetil
Tma tmoucí. Město spí a do svítání je daleko. V černočerné noci hluboko pode mnou visí zlaté korálky světel náhrdelníku dálničního přivaděče. Jen pár prvních nesmělých oken svědčí o tom, že první lidé už vstávají do práce. A postupně se zvolna rozsvěcují další a další okna… Město se líně protahuje a zvolna začíná vstávat. Ale u nás doma se hned tak vstávat nebude. Do ticha bytu, přerušovaného jenom slabým bzučením mého počítače, slyším pravidelný dech dvou spících žen - mé manželky a dcery. Každá jejich noc trvá dvacet hodin. Spí tvrdě a dlouho, protože jsou obě dvě velmi vážně nemocné...
Daň za život…
![](http://www.epika.cz/fotodila/5527.jpg)
Co víc ještě ten psychiatr chtěl? Spokojil se pouze s utlumující injekcí a s několika hustě popsanými recepty nás vypoklonkoval z ven ambulance. Prý za týden se uvidí. Panejo, to bude pekelnej týden! Blízkou lékárnu jsme pak opustili s igelitkou, plnou léků a vydali se rychle domů. Musím ještě uvařit oběd a honem na odpolední službu!
Zatímco moje žena doma vyjímala pilulky z fólií a dávala je do označených skleněných lékovek, já jsem si jaksepatří pohrál s přípravou oběda. Ten smažák se mi povedl, to je pravda a oba jsme ho zblajzli jako malinu. Seděl jsem pak naproti ženě nad šálkem kávy, když tu jsem si všiml flegmaticky nepřítomného pohledu jejích prázdných očí. Pohlédl jsem na stolek a krve by se ve mně nedořezal - jedna z lékovek byla docela prázdná! Do prčic! - ona v tom útlumu spolykala všech čtyřicet pilulek silných psychofarmak! Co chybělo, kdybych si toho nevšiml? Vždyť jdu za chvíli do práce! Rychlý telefon psychiatrovi a jeho šokující odpověď:
“Okamžitě jeďte do nemocnice vypumpovat žaludek, ale sanitku vám nedám, to byste se načekali! Jeďte trolejbusem a tramvají, to zvládnete…”
Tu cestu do hlavního městského špitálu nikdy nezapomenu, s přestupem nám trvala skoro hodinu. Rychle nastupující účinky zdrcujícího množství psychofarmak udělaly své - manželce rychle ztěžkl jazyk a její apatie se postupně měnila ve ztrátu vědomí. Zívající vrata nemocnice mne pohltila už s bezvládným uzlíčkem jejího těla v náručí.
Ambulance. Sklenka ledové vody, vychrstnutá sestrou do obličeje mé ženy, ji měla jenom probrat z letargie, ale stalo se něco nevídaného. Jak mávnutím kouzelného proutku ta studená voda změnila mou manželku z pokorného doktora Jekylla v agresivního pana Hyde. Jako smyslů zbavená bila a kopala všude kolem sebe a v mžiku změnila celou ambulanci v hotové ruiny. Třískot rozbíjeného skla, převrácený pracovní stůl lékaře i prosklené skříně a podlaha plná skla a léků. Ze zdi vyrvané umyvadlo se pádem na zem změnilo v trosky a koupalo se v tisíci skleněných střepů. A na všechnu tu příšernou spoušť ze zdi tryskala voda. Ve zcela zdemolované ambulanci má žena se zvířecím řevem jakoby bojovala z posledních sil o svůj holý život. Ani šesti zdravotním sestrám se nepodařilo zasunout jí do jícnu potřebnou hadičku. Trvalo to nekonečně dlouho a manželčina předsmrtná agonie se měnila v její pomalé umírání. Na ten teskný pohled jejích vyhasínajících oči nikdy nezapomenu…
Přítomná mladičká lékařka s vytřeštěnýma očima mlčky zírala v tiché hrůze. Zběsile jsem s lékařkou zacloumal a křičel jí do ksichtu:
“Kurva, máte to pod kontrolou?!?”
Nereagovala a dívala se skrz mne kamsi do prázdna.
Vyběhl jsem na chodbu a rychle přivolal další dva lékaře.
Na jednotce intenzivní péče, v zajetí složitých lékařských aparatur, pak má žena celé tři dny a tři noci sváděla boj o svůj život. U jejího lůžka v slzách tiše stála má dcera a její ramena se pod vzlyky chvěla beznadějí a zoufalým pomyšlením, že přijde o maminku.
I když v Boha nevěřím, zvedal jsem oči k obloze. A nebesa mne vyslyšela. Daň za vítězství nad životem byla ale krutá - i moje dcera se navždy změnila v pana Hyde…
Bože, zač mne trestáš?
![](http:////dontatro.bryce-alive.net/psychopics/schizo.jpg)