Písmák
Studeně plouží se den
od sedmi k devíti
v mlze ztrácí se den
v posteli přivinu ho k sobě
Roztrhané panenky
na podlaze z papíru vyrobené pro mne
jen co vystoupím z postele... propadaje
chytám se rudé sukénky
Vstupte! Ale... dále! Slyšíte? Ne. Mluvte! Kdo jste? Stůjte! Nevstupujte.
Pod protrhlým stropem do sklepa
se mnou jsou krysy v šatičkách
mají boky krásných žen
a duše jako andělé
Anděli, můj milý
ukaž mi jak jasný je den
chodíš moc rychle... Kam ses' mi ztratil?
za dveřmi slyším Tvůj hlasitý... dech
Vstupte! Ale... dále! Slyšíte? Ne. Mluvte! Kdo jste? Stůjte! Nevstupujte.
V o trochu kratší vteřině
uvnitř něčeho a někde
hledím sám do sebe jak do výkladní skříně
v ní potrhané panenky
a krvavé sukénky
Anděli můj milý
jednou jsi panenka jindy zas krysa
jsi ranní mlha a nůž v mých prsou...
Co si to nesete na plicích?
Jak těžko dýcháte?
...