Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRoom 315
26. 08. 2006
0
0
1293
Autor
Snivka_Obecná
V mých očích tvoje se odráží
a já se chci ve tvých utopit
věčnost co trvá vteřinu
věčnost již nelze uchopit
Nelze ji ani navrátit
byla tak lehká jako sen
lehká jak dotek motýla
který byl větrem odnesen
Odnesen k jezerům severu
zmrzla mu křídla znehybněl
a moje ruce objaly vzduch
objaly vzpomínku našich těl
Snivka_Obecná
30. 08. 2006
nikam, jen ti to trochu rozmlouvám :-) ale máš pravdu ty začátky jsou nejhezčí, jakési napětí mezi mužem i ženou, hledání hranic, člověk se pere s vlastníma myšlenkama : když se ji dotknu neuhne? nezkazím to? je na pusu brzo? atákpodobně... já ci bejt taky zamilovanéééj... ty vlastně ale nejsi žejo :-)
Snivka_Obecná
29. 08. 2006
věř zkušenému... termíny jako člověk který mi trozumí... to je schůdek za schůdkem ... povíme si za měsíc ;-)
Snivka_Obecná
28. 08. 2006
jo to holky uměj...nezamilovat se po netu... to jim fakt jde..... zatím takovou nemám.
Strejda Sal
Snivka_Obecná
28. 08. 2006
Tak s tím něco dělej :-)
já taky trpěl skepsí, dokonce jsem si dával inzeráty :-) no a nakonec stejně vždycky vztahy přišly tak nějak náhodou... to jsou takové poučky kterým věří člověk až přijdou zkušenosti, jako mladý jsem jim též nevěřil když mi je říkali :-) Tak chápu proč mi nevěříš a upínáš se na nějakého turka či itala :-)