Poutník z nekonečna.

Jděte do přírody a zkuste
se podívat na západ slunce.

Tak jsem jednou seděl na mýtině v trávě, díval jsem se na temně modrou oblohu, slunce zapadalo právě, a v obrovské výšce kroužilo pár sokolů. Všude rajský klid byl okolo, Obloha byla modrá a vznešená, byl jsem v tranzu napolo, ze všech myšlenek mi zbyla jen jediná. Náhle jsem pocítil z té přenádherné krásy, melancholický smutek po domově, který není tady, nýbrž v tom modrém nekonečnu,v té překrásné dálavě. Možná jsem psancem z jiných světů, který za trest narodil se tu.

---