Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMístnost
21. 04. 2001
1
0
895
Autor
Celinka
Tohle je místnost,
která není vůbec obyčejná.
Nezná vlbec blížkost
a není ani trochu veřejná.
Nemá konec ani začátek,
počátek nezná, jen nepatrné zakončení.
Proč jen nemá počátek
a jedno velké ukonční?
Nejsou tady světové strany,
ani západni, ani sever.
Jsou jen dvě bolavé rány,
tak mi je rychle seber.
Je tady možná jih a východ,
ale asi jen nepatrná část.
Nemá jediný příchod
a chce člověka jen mást.
Nemá žádné rohy,
není ničím ohraničená.
Nezná žádné prohry,
ale po boji je zničená.
Nezná vítězství,
jenom postoj neutrální,
ani pocit přátelství,
jen pocit banální.
Žádné okno,
žádný prostor,
žádné morko,
žádný mramor.
Na konci je samota,
bolest a samé odříkání.
Vůbec žádná ochota,
jen půlnoční smrákání.
Ale ona nemá pojem o době,
nezná hodiny, měsíce a roky.
Touží jen po hrobě,
kde se ozývají kroky.
Cítí velmi silné pohyby
a možná pohled květiny.
Čeká, až ji někdo políbí
do té nekonečné pustiny.
Míň slov, míň slov! Myšlenka je dobrá, ale v tý vánici co na čtenáře vychrlíš skoro zaniká ...
teda já už jsem pro smích sama sobě!
To je dost dobrý
hlavně když víš kde vynechat
moc tipů...
Proč jsi sama sobě pro smích? Já tomu teda nerozumím... Udělala jsem něco??? Odepiš...
taky dobrý,hlavně když se to dá obkecat
kdo šetří...
ještě vám ta klávesnice jednou poděkuje
ať už mi zase vypnou proud!