Kazatel se nezapře

V den,kdy člověk nastaví víčka strnulosti času

                                                                        umře

Pak dostane víc květin, protože ten co odchází už jiné neucítí.

A přitom na římsách domů jsou tak zatraceně cizí útěchy slov, které se snaží podat ruce.

Bez možnosti Slyšet vlak a zvuky pražců na koleji s nastraženým krkem.

                                                          Když se snaží usnout- taky nejsou zvadlým vhod.

Však měly by prudce ztrhnout ty prázdné hlavy k sobě

                                                                           Dokud neuvidí toho, kdo je potřebuje

Naoplátku v jiný čas.

Vždy jsou

Návody na odchod a směr pohybu dveří označeny

                                                                        výraznou samolepkou s nápisem.

Abychom mohli běhat po loukách a ulicích krajů, dokud nezhasnou nám světla

                                                                                                                                Svíce

                                                                                                                   Očí hlt

Ale kdo ví, kde je východ? A jaká vůně odláká nás jinam spát.

Jen Úvaha, nic víc. Vhodná,nevhodná? Také spadla do …

                                                                                                           tlamy tmy tmoucí.