Povídka měsíce - leden - hlasování

PS: milá zneuznaná autorko, další své případné literární pokusy a invektivy mi piš radši do zpráv:-D

to jolbah, lakrov&další tvé alternicky: cením si tvé obsáhlé kritiky nezávisle na tom, že se(s) poněkud minula cílem...zjevně tě stála hodně času...jen víc takových pilných včeliček;-)) čest práci (i té zbytečné):-))

Vybírat může kdokoliv, to jsem už psal v některé z minulých upoutávek. Probíhá to přes avíza na mou osobu. Pro doplnění, je to akce klubu Mlha, takže vždy bude mít poslední slovo náš šéfdiktátor gr_4you:)

To, co předvádí Lakrov není kritika. Nařkla mě z věcí, které nejsou pravda. Nezjistila si vůbec, o tu jde. Prudí jenom proto, že potřebuje býti slyšena a chce se hádat, což já odmítám. Až někdo přijde s oprávněnou kritikou, což není u této akce možné, neboť si za cíl klade pouze zpopulárnění povídek na písmákovi, a to se nám daří, tak jej rád vyslechnu. Do té doby budu třeba sprostý, neboť se k lidem chovám tak, jak si to zaslouží.

Já jsem spíš pro, aby se pracovalo, než aby se mektalo. Tim spíš, když dělám něco pořádného. Nikoho neurážim, neomezuju a nic podobného, tak fakt nechápu, co tohle má znamenat.

najednenoze - ano kverulantů je třeba, ale píč netřeba. Jinak dík všem, započítám ještě nějaké hlasy, aby objektivní výsledek byl takový, jak jsem si ho představoval a vydám výsledek. Lakrov, Joblaha a některé další prdiče jsem dal do neoblíbených, tak snad už nebudou otravovat. Já na tyhle diskuse nemám sílu.

jolbah: n u d a

Konejšení pro Bazilišku: S něžnou opatrností obtiskla špičku tužky za poslední slovo a odložila pero. Závěrečnou tečku dělala vždy až po kontrole pravopisu. Tak, jak to říkal učitel; zvedla k němu obdivný pohled. Natočila hlavičku trochu na stranu, působí-li list úpravně i pod jiným úhlem pohledu. Chce mu přece dělat jen radost, a ta by mohla být pokažena nožkami písmen, nedotaženými až na linku. Seděla nad otevřenou písankou a těšila se na jeho další pokyn. "Zavřít!" Jediné slovo stačilo k tomu, aby všichni vykonali tentýž pohyb. Hřálo ji to vědomí kázně a sounáležitosti. Kdyby byli všichni takoví, jako je ona, stažilo by, aby vypustil jediné písmeno. "Z!" A všichni by mu rozuměli. Hned by věděli, co mají dělat. Pak si všimla, že přece jen všichni sešit nezavřeli. Zastyděla se za ty opozdilce. Pohlédla mu omluvně do očí, jako by chtěla říci: "Ne na ty darebáky, ale na mě se podívejte, prosím. Já jsem nejlepší, protože pozorně poslouchám a řídím se každým Vaším slovem. Mějte mě za to rád." Jenže on se dál zabýval těmi kverulanty... Má s nimi těžkou práci, pocítila za něj tu každodenní únavu, plynoucí z jeho záslužné, usilovné a nedoceněné práce. Zavřel za sebou dveře a pomalým krokem kráčel k protějšímu konci chodby. Něco si pro sebe mumlal. "Co na mě ta káča furt valí voči, jak `dyž kocour sere do řezanky," poznamenal polohlasem aniž by odložil štos sešitů z podpaží, když se rozkročil nad mušlí.

Lakrov: nadávat někomu za to, žes sama něco nepochopila (evidentně jsi vůči těm, kteří to pochopili v menšině), je nespravedlivý a hodně to o tobě říká...upřímně nic moc lichotivýho... StvN na soutěž mnohokrát upozorňoval, všimla jsem si, že žádal o pomoc s výběrem povídek, oznámení Mlhy je na první straně atd. není těžký si to dohledat než se do něj začneš navážet... mně osobně přijde tahle soutěž jako hodně záslužnej počin - myslím, že stálo strašně práce a času se tou horou hlušiny prokousat a něco vybrat a obdivuju, že se do toho někomu chce... jestli je jolbah tvůj alternick (a stejnej styl psaní to naznačuje), tak už se vůbec nedivím tomu slovu, kterým tě StvN tituloval... přesto, že nadávky v kritikách jindy dost odsuzuju

(...) „Tak vědí co je kách nebo ne?“ křikl druhý muž a drsným pohledem si změřil Tomáše. Andrea se rozplakala. Pán s doutníkem zabafal. "To je jedno. Je pozdě." Ukázal pokynutím ruky na dveře. "Za chvíli přijde." "Tak to už je trochu moc!" vykřikl Tomáš. "Takže vědí!" řekl vítězoslavně muž s doutníkem a široce se usmál.

(...) Silná ruka je srazila zpátky do židle. „Ještě jednou a máte v sobě plnou dávku!“ ozval se hluboký hlas muže za ním. „Tak vědí co je kách nebo ne?“ křikl druhý muž a drsným pohledem si změřil Tomáše. Andrea se rozplakala. Pán s doutníkem zabafal. "To je jedno. Je pozdě." Ukázal pokynutím ruky na dveře. "Za chvíli přijde."

"Tak jsem se do toho konečně pustil," pochlubil se toho večera doma. "A bude to velké, bude to slavné - to si podtrhněte -, protože jsem to já, kdo... ale taky hlavně proto, že to lidé potřebují. Jednou mě budou všichni znát a budou si ukazovat to je On! A o dnešku se děti ve škole budou učit: 'To byl ten slavný den, kdy...' Ale nepředbíhejme, teď ještě potřebuji něco dotvořit, aby to bylo pro všechny. Protože zatím to pocítila jen slabá čtvrtinu. Ale když to takhle půjde dál, ze čtvrtiny bude brzy pětina, šestina, sedmina... až si nakonec celý svět všimne, že tu hromadu výkalů u nás za stodolou jsem celičkou stvořil JÁ."

keep on going..

(...) "Počkej, tohle je trochu kách, ne?" zavrtěl pochybovačně hlavou pán za její židli. "Co je to kách?" zeptala se vyděšená Andrea. "Slyšels' to," řekl nevěřícně pán, "slyšels' to? Neví, co je to kách..." Druhý pán jen natáhl kohoutek a zalovil ve vnitřní kapse kabátu. Tlustý doutník. Ukousl špičku, zapálil si a zhluboka potáhl. "Leda, že by nám tady mladík řekl, co to znamená kách. Vědí?" Tomáš si utřel usliněná ústa do kabátu. Pak se zapřel se dlaněmi o stůl a pokusil se vstát. Silná ruka je zrazila zpátky do židle. „Ještě jednou a máte v sobě plnou dávku!“ ozval se hluboký hlas muže za ním. „Tak vědí co je kách nebo ne?“ křikl druhý muž a drsným pohledem si změřil Tomáše. Andrea se rozplakala.

(...) Andreiny oči se rozšířily. "Počkejte!" chtěla zavolat, " Počkejte! Kde je soudce, jehož jsme nikdy nespatřili!? Kde je vysoký soud, k němuž jsme se nikdy nedostali!?" Chtěla vstát, zvednout ruce a rozpřáhnout všechny prsty, nadechla se a - "Počkej, tohle je trochu kách, ne?" zavrtěl pochybovačně hlavou pán za její židli. "Co je to kách?" zeptala se vyděšená Andrea. "Slyšels' to," řekl nevěřícně pán, "slyšels' to? Neví, co je to kách..." Druhý pán jen natáhl kohoutek a zalovil ve vnitřní kapse kabátu. Tlustý doutník.

(...) Tomáš vyloudil tichý kňouravý zvuk a chytil se za hlavu, když ruce jednoho z pánů sevřely jeho hrdlo. "Jako pes!" řekl pán za Andreinou židlí. "Příliš vysoká dávka," řekl muž za židlí Tomáše, uvolnil pracku, kterou svíral jeho hrdlo a vytáhl revolver. Odklopil bubínek a pomalu jej zaplnil osmi náboji. Andreiny oči se rozšířily. "Počkejte!" chtěla zavolat, " Počkejte! Kde je soudce, jehož jsme nikdy nespatřili!? Kde je vysoký soud, k němuž jsme se nikdy nedostali!?" Chtěla vstát, zvednout ruce a rozpřáhnout všechny prsty, nadechla se a - "Počkej, tohle je trochu kách, ne?" zavrtěl pochybovačně hlavou pán za její židli. "Co je to kách?" zeptala se vyděšená Andrea.

LISTER: (Neústupně k RIMMEROVI) Končíš ty, Rimmere. RIMMER: Tak moment. Přibrzděte trochu. Tohle je trochu kách, ne?

jinak se taky bavím. pojďte do sebe! a do krve! jsme ve druhé kole..

co je to kách?

Líbí se mi, jak si tu každej jede svou lajnu, StvN organizuje soutěž, Lakrov mu nadává a já s NarvaHem si tu píšeme příběh. :-)

Povšimněme si konstruktivního dialogu, zahájeného nickem SrhN, a zauvažujme, co tak asi mohlo být hlavní příčinou jeho zoufalého výkřiku. Kterým z výroků se cítí tolik dotčen, že sahá hluboho do slovníku jedné ze státních organizací, na jejíž činnosti se pravděpodobně (a bohužel) nepodílel. Pokusme se mu pomoci; dobrým slovem nebo mediálním tichem. Chápejme jeho ušlechtilé pohnutky a snahu každému ve všem pomoci. A v kritikách pod jeho díly proboha hlavně nekritizujme!

(...) Tomáš vyloudil tichý kňouravý zvuk a chytil se za hlavu, když ruce jednoho z pánů sevřely jeho hrdlo. "Jako pes!" řekl pán za Andreinou židlí. "Příliš vysoká dávka," řekl muž za židlí Tomáše, uvolnil pracku, kterou svíral jeho hrdlo a vytáhl revolver. Odklopil bubínek a pomalu jej zaplnil osmi náboji. Andreiny oči se rozšířily. "Počkejte!" chtěla zavolat, " Počkejte! Kde je soudce, jehož jsme nikdy nespatřili!? Kde je vysoký soud, k němuž jsme se nikdy nedostali!?" Chtěla vstát, zvednout ruce a rozpřáhnout všechny prsty, nadechla se a - "Počkej, tohle je trochu kách, ne?" zavrtěl pochybovačně hlavou pán za její židli.

(...) "Předpokládám, že mluvíte k nám, protože v místnosti kromě barmana nikdo není. O co vám jde?" křikl a ukázal na něj prstem. Andrea zamrkala. "Tomáši, jsou tu dva muži," řekla pomalu. "Jeden stojí za tvou židlí, druhý za mojí. Ale není tu žádný barman. Nejsme v baru, rozumíš mi?" Tomáš vyloudil tichý kňouravý zvuk a chytil se za hlavu, když ruce jednoho z pánů sevřely jeho hrdlo. "Jako pes!" řekl pán za Andreinou židlí. "Příliš vysoká dávka," řekl muž za židlí Tomáše, uvolnil pracku, kterou svíral jeho hrdlo a vytáhl revolver. Odklopil bubínek a pomalu jej zaplnil osmi náboji.

...a na něco si hrál a zpočátku mu to trochu šlo, ale pak už zas tolik ne. Jenže byl přesvědčen, že v té své hře všechny předčí. A tak křičel: "Dívejte se, tohle je moje hra! Znám nejlíp pravidla! JÁ jsem ten nejlepší a vy ji neumíte." A někteří na něho začali kašlat a pak už všichni. A vlasy mu zešedivěly a nakonec i vypadaly. A kdyby si býval ani potom nepřestal hrát, ne všichni, ale někteří, by si ho zase začali všímat. I té jeho hry, a konečně by jim přestal připadat jako blbec. Jenže jemu už to bylo dávno jedno.

(...) Muž za židlí se zamračil. "Příliš vysoká dávka," pronesl hlubokým hlasem. Andrea nereagovala. Starostlivě se dívala na Tomáše a hlavou se jí honily otázky. „Tomáši, tohle nemá význam. Jsme po tvé tříměsíční léčbě konečně spolu a ty s tím zase začínáš. Už mě to unavuje,“ zamračila se. „Příliš, příliš vysoká dávka,“ ozvalo se zpoza Tomášových zad. Ztuhla. Muž za Tomášovou židlí se zasmál a Tomáš na něj nervózně pohlédl. "Předpokládám, že mluvíte k nám, protože v místnosti kromě barmana nikdo není. O co vám jde?" křikl a ukázal na něj prstem. Alena zamrkala. "Tomáši, jsou tu dva muži," řekla pomalu. "Jeden stojí za tvou židlí, druhý za mojí. Ale není tu žádný barman. Nejsme v baru, rozumíš mi?" Tomáš vyloudil tichý kňouravý zvuk a chytil se hlavu, když ruce jednoho z pánů sevřely jeho hrdlo. "Jako pes!" řekl pán za Andreinou židlí.

avi

nič ve zlom, ale pokud to nevadí stvnovi, tak víš co..

"Je to jako vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem - k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit," řekl a díval se jí přimo do očí. "Rozumím ti," hlesla a několikrát rychle pokývala hlavou. Po chvíli ticha, ve kterém si stihla přehodit nohu přes nohu a roztaženými prsty prohrábnout dlouhé světlé vlasy, se zeptala: "A jaký to tam vlastně bylo?" Konečně sklopil pohled. "Já pochybuju, že mi rozumíš," zavrtěl hlavou. "Sám tomu nerozumím. Nedává to žádnej smysl." Zase zvedl hlavu. "Babiččin budík? Proč babiččin budík? Ne, to nedává žádnej smysl..." Andrea zpozorovala, že se Tomášovi třepou prsty. Uchopila jeho ruce do svých teplých dlaní. "Už nad tím nepřemýšlej, Tomáši. Nemá to význam." Pustila jeho pravačku a prsty se dotkla jeho tváře. "Vždyť celej hoříš!" Setřásl její ruku. "To říkáš jenom proto, že je to pravda!" obvinil ji a ukázal na ni rozechvělým prstem. "Ty to víš! Ty to víš!" Hlava mu klesla. Muž za židlí se zamračil. "Příliš vysoká dávka," pronesl hlubokým hlasem. Andrea nereagovala. Starostlivě se dívala na Tomáše a hlavou se jí honily otázky. „Tomáši, tohle nemá význam. Jsme po tvé tříměsíční léčbě konečně spolu a ty s tím zase začínáš. Už mě to unavuje,“ zamračila se. „Příliš, příliš vysoká dávka,“ ozvalo se zpoza Tomášových zad. Ztuhla. Muž za Tomášovou židlí se zasmál a Tomáš na něj nervózně pohlédl. "Předpokládám, že mluvíte k nám, protože v místnosti kromě barmana nikdo není. O co vám jde?" křikl a ukázal na něj prstem.

MeTB a narvaH: nič v zlom, ale hodte sem až finálnu podobu, lebo to chytá hroznú dĺžku a je tu kritík za edonásť stránok... a už mi z toho je...

"Je to jako vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem - k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit," řekl a díval se jí přimo do očí. "Rozumím ti," hlesla a několikrát rychle pokývala hlavou. Po chvíli ticha, ve kterém si stihla přehodit nohu přes nohu a roztaženými prsty prohrábnout dlouhé světlé vlasy, se zeptala: "A jaký to tam vlastně bylo?" Konečně sklopil pohled. "Já pochybuju, že mi rozumíš," zavrtěl hlavou. "Sám tomu nerozumím. Nedává to žádnej smysl." Zase zvedl hlavu. "Babiččin budík? Proč babiččin budík? Ne, to nedává žádnej smysl..." Andrea zpozorovala, že se Tomášovi třepou prsty. Uchopila jeho ruce do svých teplých dlaní. "Už nad tím nepřemýšlej, Tomáši. Nemá to význam." Pustila jeho pravačku a prsty se dotkla jeho tváře. "Vždyť celej hoříš!" Setřásl její ruku. "To říkáš jenom proto, že je to pravda!" obvinil ji a ukázal na ni rozechvělým prstem. "Ty to víš! Ty to víš!" Hlava mu klesla. Muž za židlí se zamračil. "Příliš vysoká dávka," pronesl hlubokým hlasem. Andrea nereagovala. Starostlivě se dívala na Tomáše a hlavou se jí honily otázky. „Tomáši, tohle nemá význam. Jsme po tvé tříměsíční léčbě konečně spolu a ty s tím zase začínáš. Už mě to unavuje,“ zamračila se. „Příliš, příliš vysoká dávka,“ ozvalo se zpoza jej ích zad. Ztuhla. Muž za Tomášovou židlí se usmál.

Ale já nechci nikomu nadávat. Ani určovat pravidla. Nechci se soutěže účastnit a je mi i jedno, kdo vyhraje. Zajímá mě, co si 'publikum' vybere. Chci si z toho utvořit představu o všeobecné vkusu, kterým se pak nechci nenechat ovlivnit. Jenže narážím na aranžery davů. Tak ten průzkum musím navléci nějak jinak. Možností je... plný kravín :-) Všem dík za milou korespondenci.

Pro Narvah: Dík za vysvětlení, týkající se nominací v klubu (má docela příhodné jméno :-) ) Pro Pozorovatel: Andrea by možná měla být napsána s velkým "A" :-)

"Je to jako vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem - k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit," řekl a díval se jí přimo do očí. "Rozumím ti," hlesla a několikrát rychle pokývala hlavou. Po chvíli ticha, ve kterém si stihla přehodit nohu přes nohu a roztaženými prsty prohrábnout dlouhé světlé vlasy, se zeptala: "A jaký to tam vlastně bylo?" Konečně sklopil pohled. "Já pochybuju, že mi rozumíš," zavrtěl hlavou. "Sám tomu nerozumím. Nedává to žádnej smysl." Zase zvedl hlavu. "Babiččin budík? Proč babiččin budík? Ne, to nedává žádnej smysl..." Andrea zpozorovala, že se Tomášovi třepou prsty. Uchopila jeho ruce do svých teplých dlaní. "Už nad tím nepřemýšlej, Tomáši. Nemá to význam." Pustila jeho pravačku a prsty se dotkla jeho tváře. "Vždyť celej hoříš!" Setřásl její ruku. "To říkáš jenom proto, že je to pravda!" obvinil ji a ukázal na ni rozechvělým prstem. "Ty to víš! Ty to víš!" Hlava mu klesla. Muž za židlí se zamračil. "Příliš vysoká dávka," pronesl hlubokým hlasem. Andrea nereagovala. Starostlivě se dívala na Tomáše a hlavou se jí honily otázky. „Tomáši, tohle nemá význam. Jsme po tvé tříměsíční léčbě konečně spolu a ty s tím zase začínáš. Už mě to unavuje,“ zamračila se. „Příliš, příliš vysoká dávka,“ ozvalo se zpoza jejích zad.

Lakrov: běž se podívat na soutěž aššurbalita.. myslim, že bys je měla zkontrolovat a vyhubovat jim rozdávají si tam ceny mezi sebou a říkají si nejlepší autoři je to hrozný

lakrov: v Mlze sou myslím ty nominace. v tom klubu. si to asi nechytla..

"Bože, to je vůl," řekla andrea, aby zamaskovala pravý smysl této věty, která ji ani nepatří, ani nemá v příběhu co dělat. Autor si chtěl jen ulevit.

Pak to tedy znamená, že se nevybírá ze všech povídek, zveřejněných v lednu na Písmáku, ale pouze z množiny, vymezené určitým předpisem, např: V lednu byla vybrána tato díla: Matka od autora marw Nestihla ma prehltnúť - Noro Posletní samurai - Syd Barret Proměna - Barman Steve & Laura - johny45 Ty správné cesty - MeTB To je to, čemu říkáš nominace? Kdo provedl výběr pro nominaci? Komu připadá soutěž objektivní?

Pak to tedy znamená, že se nevybírá ze všech povídek, zveřejněných v lednu na Písmáku, ale pouze z množiny, vymezené určitým předpisem, např: V lednu byla vybrána tato díla: Matka od autora marw Nestihla ma prehltnúť - Noro Posletní samurai - Syd Barret Proměna - Barman Steve & Laura - johny45 Ty správné cesty - MeTB To je to, čemu říkáš nominace? Kdo provedl výběr pro nominaci? Komu připadá soutěž objektivní?

"Je to jako vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem, k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit," řekl a díval se jí přimo do očí. "Rozumím ti," hlesla a několikrát rychle pokývala hlavou. Po chvíli ticha, ve kterém si stihla přehodit nohu přes nohu a roztaženými prsty probrábnout dlouhé světlé vlasy, se zeptala: "A jaký to tam vlastně bylo?" Konečně sklopil pohled. "Já pochybuju, že mi rozumíš," zavrtěl hlavou. "Sám tomu nerozumím. Nedává to žádnej smysl." Zase zvedl hlavu. "Babiččin budík? Proč babiččin budík? Ne, to nedává žádnej smysl..." Andrea zpozorovala, že se Tomášovi třepou prsty. Uchopila jeho ruce do svých teplých dlaní. "Už nad tím nepřemýšlej, Tomáši. Nemá to význam." Pustila jeho pravačku a prsty se dotkla jeho tváře. "Vždyť celej hoříš!" Setřásl její ruku. "To říkáš jenom proto, že je to pravda!" obvinil ji a ukázal na ni rozechvělým prstem. "Ty to víš! Ty to víš!" Hlava mu klesla. Muž za židlí se zamračil. "Příliš vysoká dávka," pronesl hlubokým hlasem. Andrea nereagovala. Starostlivě se dívala na Tomáše a hlavou se jí honily otázky.

Pro Narvah: Děkuji, to je vysvětlující odpověď.

lakrov: nominace za únor na konci února.. není to tak těžký pochopi..

> kde vidíš díla zvolená za únor Nevidím zvolená díla, vidím jen únorové volby některých čtenářů, uvedené v 'kritikách'. A všechny volby se týkají děl, vybraných v lednu. Na to se ptám. Takže na Tvou otázku 'kde' odpovím v kritikách z 1.-7. ůnora. Díval ses na ně?

Lakrov: já to chápu tak, že do začátku března se budou nominovat díla za únor, pak se bude hodnotit a pak s eto vyhodnotí.. stejně, jak to bylo teď..

"Je to jako vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem, k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit," řekl a díval se jí přimo do očí. "Rozumím ti," hlesla a několikrát rychle pokývala hlavou. Po chvíli ticha, ve kterém si stihla přehodit nohu přes nohu a roztaženými prsty probrábnout dlouhé světlé vlasy, se zeptala: "A jaký to tam vlastně bylo?" Konečně sklopil pohled. "Já pochybuju, že mi rozumíš," zavrtěl hlavou. "Sám tomu nerozumím. Nedává to žádnej smysl." Zase zvedl hlavu. "Babiččin budík? Proč babiččin budík? Ne, to nedává žádnej smysl..." Andrea zpozorovala, že se Tomášovi třepou prsty. Uchopila jeho ruce do svých teplých dlaní. "Už nad tím nepřemýšlej, Tomáši. Nemá to význam." Pustila jeho pravačku a prsty se dotkla jeho tváře. "Vždyť celej hoříš!"

Lakrov: A kde vidíš díla zvolená za únor? A hlavně proč by někdo 7. února vyhlašoval nejlepší povídku za měsíc únor?

To nevadí (že to možná špatně chápu). Nevadí ani to, že mezi díly, zvolenými za únor, nevidím žádná jiná, než byla zvolena v lednu. Počkám na výsledek a myslím, že mne nepřekvapí.

To nevadí (že to možná špatně chápu). Nevadí ani to, že mezi díly, zvolenými za únor, nevidím žádná jiná, než byla zvolena v lednu. Počkám na výsledek a myslím, že mne nepřekvapí.

To nevadí (že to možná špatně chápu). Nevadí ani to, že mezi díly, zvolenými za únor, nevidím žádná jiná, než byla zvolena v lednu. Počkám na výsledek a myslím, že mne nepřekvapí.

žjóva ! bez avíz !

Lakrov, chápeš to špatně.

Najednenoze: "Lásce? Jaké lásce, kde?"

"Je to jako vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem, k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit," řekl a díval se jí přimo do očí. "Rozumím ti," hlesla a několikrát rychle pokývala hlavou. Po chvíli ticha, ve kterém si stihla přehodit nohu přes nohu a roztaženými prsty probrábnout dlouhé světlé vlasy, se zeptala: "A jaký to tam vlastně bylo?" Konečně sklopil pohled. "Já pochybuju, že mi rozumíš," zavrtěl hlavou. "Sám tomu nerozumím. Nedává to žádnej smysl." Zase zvedl hlavu. "Babiččin budík? Proč babiččin budík? Ne, to nedává žádnej smysl..."

ještě avízo, ať se něco dozvím :-) Děkuji.

Jestli tu vaši soutěž správně chápu, pak nejde o to, přečist si další povídky, ale i v únoru znovu hlasovat pro některou z lednového kola. Jiné volby se totiž v kometářích neobjevují. Nebo to nejsem já, kdo něco špatně chápe :-) ?

Rozumím.. "Je to jako vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem, k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit," řekl a díval se jí přimo do očí. "Rozumím ti," hlesla a několikrát rychle pokývala hlavou. Po chvíli ticha, ve kterém si stihla přehodit nohu přes nohu a roztaženými prsty probrábnout dlouhé světlé vlasy, se zeptala: "A jaký to tam vlastně bylo?"

Takže pokročme dál. Navrhuju: "Je to jako vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem, k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit," řekl a díval se jí přimo do očí. "Chápeš?"

no, taky mě napadlo, že už je to vlastně skoro hotový.. ale ještě to chce trochu dodělat: "Vztah slepého a hluchoněmého dědečka, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s velkým černým pavoukem a babiččiným budíkem, rakovinou prostaty a Alzheimrem k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit."

Počkej s tím, když budeme ještě chvíli úžit, nějaká povídka nám z toho vypadne sama, bezpracně. :-)

:)) o.k., jdu na to.. :)

A co: "Vztah slepého a hluchoněmého důchodce, kterého na pískové pláži, při dvacátém sedmém odlivu od posledního úplňku, zanechala šumící, napěněná voda spolu s černou kuličkou, rakovinou prostaty a Alzheimrem k psovi, kterej je velkej, rezavej, pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit." ?

já bych ještě zůžil to katurogovo a pustil bych se pomalu do toho: Vztah slepého a hluchoněmého důchodce, který trpí rakovinou prostaty a Alzheimrem k psovi, kterej pajdá na obě přední a kterého nemůže uživit. souhlas?

Aj ja mám návrh.. Aby to nevyhrával jeden človek dokola, tak každý mesiac by víťaz musel povinne spáchať samovraždu...

Jo, s těma Pepa Laufer zpíval taky.

led zepelin?

Přesně tak, bylo to z té pamětihodné doby, kdy s nimi zpíval Pepa Laufer. :-)

Určitě něco od radiohead.

Díky Ti! Díky Ti, StvNe statečný, za Tvou odvahu, rozum a sílu! Ty jsi náš kapitán – oni jsou zbyteční! :-) A schválně kdo pozná, který hit parafrázuju. :-)

konečně!:)) ale ať je to zajímavý!

Nechte to na mně, lamy. katugiro, ty musíš dycky trhat partu, viď? Taky něco napíšeš, povinně. Uzdraví tě to.

Katugiro, jaký jsi? Radši natáhnout nebo zúžit?

nebo napíšem o katugirovi a pak ho zúžíme

Jestli vám do toho můžu mluvit (účastnit se nebudu), přišlo by mi lepší neomezovat žánr, ale spíš zadat téma - libovolně široké. Třeba... vztah člověka k zvířeti. Pak se dá zužovat: vztah důchodce k psovi. Ještě: vztah důchodce k psovi, kterého nemůže uživit. A tak dál.

najednenoze: ale tos napsala ty, hodí se to k tobě, je to psaný už nějakym stylem, nějak si už začala.. proč by na tebe měl někdo navazovat? zatim jedinej smyslplnej návrh je ten horor i když jsem spíš měl na mysli něco inspirativního, netradičního a ne tak širokýho jako žánr horor

hele, a co je ta velká rezavá věc? nemůžu na to přijít..

nebo na téma SMRT :))

Drsnější a nápaditější, to bych bral.

jestli horor, tak ale ať je tam hodně krve, strhávání nehtů, vyhřezlý vnitřnosti. kdo napíše drsnější, vyhrál :)

Já bych navrhoval napsat horor, ten může být o StvNovi, Pózovi, o Havranovi (ten se dokonce do hororu pěkně hodí! :-) ) o mě, o komkoliv. Hm. Když nad tím tak přemítám, tak o komkoliv může být vlastně každý žánr. No ale já jsem nikdy nenapsal žádný horor, myslím.

to bys o mně nic nedokázala napsat??!! toto je pěkný návrh a zatím vede jaké návrhy jsou další?

to já neumim ale klidně si to přečtu :)

můžem napsat o Princovi StvNovi..hehehe ale teď vážně vážně!

Ty Pózo, to není špatný nápad.

Rozhodne áno... Navrhoval by som písať rozprávky o kráľoch a princoch... v poriadne odviazanom štýle... to by som už bol hotový... a just ešte tri bodky na záver... :)

nechcete zas zkusit napsat povídku na téma či na něco jinýho..? třebas na postavy, na styl, na motivy, atd. a pak to nějak vyhodnotíme, vyhlasujeme a tak:) mě to vždycky bavilo..jako srovnání, jako hra, ...

MeTB: v tom případě můžeš reagovat na mojí kritiku k oné povídce. Tvé Není propracovaná, nedává místy smysl, její části jsou nevyvážené. znělo, jako že se mnou souhlasíš.

StvNe: No kéž by, teď ještě něco takového napsat. :-)

Katugiro: Ja nenapsal, že je zle odbytá, to jsme si asi nerozuměli. Já napsal, že není propracovaná atd. Tím myslím, že psychlogie postav není vykreslená, povídka je placatá (plochá?)... Ale to je podobný případ jako Červený trpaslík, jestli ho znáš. (Vím, že tohle přirovnání v lecčems trochu kulhá, ale podle mě v mnoha věcech sedí.)

S tou hrou to vidím odobně. Vida. Nový směr na obzoru.

MeTB: jenže tam není o čem diskutovat. Já jsem napsal, že je ta povídka zle odbytá, a proto se mi nelíbí. Ty jsi souhlasil, že je zle odbytá, ale cítíš z ní radost. Mám zpochybňovat Tvoje dojmy? :)

Jo a ještě jsem chtěl něco napsat. Dospěl jsem k zrovna názoru, že je na čase, aby si autoři začali dělat srandu ze čtenářů. A spolu s nimi. Jinými slovy, literatura by měla být hra pro autora i pro čtenáře (to "i pro čtenáře" je důležité). A jsem znuděný z textů, které se berou vážně.

Tak já tu čekám, kdy začneš diskutovat o té Proměně, Katugiro, a ty nic. :-) Jinak co se týče nových postupů... Já se snažím v tom, jak píšu a, hm, vyvíjím se, sledovat jenom jeden cíl - vlastně celé to moje psaní je o sledování toho cíle. Zajímá mě, kolik se toho dá odebrat z formy, aby přitom ještě zůstal srozumitelný obsah. A tak pomalu a opatrně ukrajuju a ukrajuju. A vlastně ukrajuju i z obsahu, ono se to tak špatně poznává.. Ale holt to s sebou nese rizika. Proto mě ostatně zaujal ten tvůj postřeh, že je z toho moc poznat "řemeslo". Já si to vykládám tak, že je to moc studené. Kdybych skládal hudbu, řekl bych, že se soustředím na rytmus a potlačuju melodie. Já vlastně píšu techno. :-)

Pro mě to je nějaký nový způsob, jakým lze leccos vyjádřit. Pro mě tohle má význam, protože se snažím sám vymýšlet nové postupy, o kterých vím, že nikam nepovedou, ale stojí za to je vyzkoušet. Například přehodit přímou řeč a popis. Například napsat dialog tak, jako ho napsal MeTB. To je podle mého součást tvůrčího myšlení. Ale jak jsem řekl, přínos to má možná pro několik lidí, kteří jsou podobného smýšlení v tom, že si vyzkouší něco nového, ale nemyslím si, že by to mělo přínos jako třeba vynález absurdního románu.

Aha, vyrozuměl jsem tak z toho, že Ti ona povídka přinesla něco nového a tvůrčím způsobem zajímavého - například způsob dialogu.

Nenapsal jsem, že je přínosná:)

Monologu, myslíš :) Nikdy jsi třeba v divadle neviděl, že by herec telefonoval? Mně to holt jako tolik přínosná forma nepřijde.

No třeba způsob dialogu.

A to je?

Naproti Matce však MeTB přináší něco (pro mě) nového, neohraného, tvůrčím způsobem zajímavého.

Ale ne, nedotknul ses mě (aspoň ne v negativním slova smyslu), já jsem naopak rád, že se konečně někdo vyjádřil trochu srozumitelně. Mě zajímají negativní kritiky víc než pozitivní, samozřejmě - jenže tady jsem si přečetl "leč..." a "něco chybí...", což je sice obojí negativní kritika, ale tak nějak k ničemu. ;-) Na proměnu se podívám, ale obávám se, že mám chřipku, tak snad nebudu blábolit z cesty. :-)

MeTB, můžeš si všimnout, že to tu několik lidí zmiňuje podobně. Nechci se tě dotknout, cítím, jak ti na tom záleží, ale dalo by se říct, že tvoje povídka je řemeslo. Matka je řemeslně horší, má nemožný závěr... a přesto je jako povídka lepší. Mimochodem, možná by bylo přínosnější podiskutovat o Proměně. Mohl by sis přečíst, co jsem pod ni Barmanovi napsal? :)

Katugiro: Líbí se mi, jak jsi zformuloval, že ti tam chybí cosi. :-) Já tuhle soutěž sleduju s čím dál větším zaujetím (nejen proto, že jsem soutěžící), je mi sympatické, jak se většina názorů liší, a mám radost, že výběr není jednoznačný. Na každý pád doufám, že příští (totiž tenhle) měsíc přinese povídku, která mě nějak ohromí.

1. Ty správné cesty 2. Matka 3. Posletní samurai Nad obsazením prvních dvou míst jsem dumat příliš nemusel, Cesty i Matka jsou nad průměrem ostatních - horší bylo určit, které z obou děl je lepší. Původně jsem dal na první místo Matku, pak to změnil, jistý si nejsem. Cesty jsou sázka na jistotu, ale chybí mi tam cosi, co zase cítím z méně uhlazené Matky. Vida. Vida. Stačí to formulovat a můžu zase změnit pořadí. Abych nedělal nepořádek, takhle to nakonec bude platit: 1. Matka 2. Ty správné cesty 3. Posletní samurai Samurai je na třetím místě sice trochu z nouze, ale z nominovaných děl si ho určitě zaslouží. Škoda, že je mimo hru Xtruth, protože jeho povídka (otisk se dá stále dohledat googlem) by pořadím určitě zamíchala. Překvapuje mě vysoké hodnocení Proměny, u mě si povídka nevysloužila ani tip. Zdůvodnění najdete tam, kde má být :)

nejni zac Styvy.. a ja povidki ctu desne mots rada.. akurat pravje nemam mots casu je lofit.. dyz nevim ani do je dobre pise.. cili mi tohle prislo hodne vhod.. pokud muzu doporucit.. zkuste autora Ikkju.. tam sem si pocetla hodne dobre..

No.. ja pisu krytyky jen tem dilkum.. kery me bezvyhradne zaujmou.. a to bylo z tehlectech dilek enem dve.. mno.. cili bych si dovolila tez zahlasovat.. 1. MeTB 2. Syd 3. marw a tiky za tipy na pocteni..:-))

1) Matka - Marw, první místo za krásně napsanou povídku, která chytne člověka u srdce a začne trošku přemýšlet o svém životě (u mě to tak bylo). Pro mě nejlepší z nominovaných. 2) Proměna - Barman, druhé místo, krásná, netradiční, prostě povídka, jak má být. 3) Posletní samurai - Syd Barret, za netradiční nápad a svérázné pojetí.

Podobne...:)

Ano, příště budeme větší, lepší, rychlejší! :-) Abych se přiznal, tak jsem chtěl v těch nejlepších třech původně uvést i tu tvoji povídku, ale pak jsem si uvědomil, že jsou tu samou napsal já, tak mi nepřišlo fér pro ni hlasovat. ;-)

MeTB, mas pravdu, uroven poviedok nie je nic dychvyrazajuce, alebo kulervouciho, ako si povedal...a tym mam na mysli aj svoju poviedku...ale verim, ze nabuduce bude ovela lepsia kvalita a ze bude z coho vyberat... Ved toto je vlastne len zaciatok...:)

Tak tedy: 1) Barman a Proměna, protože si z nás dělá srandu, což je mi zkrátka sympatické. 2) Marw a Matka. Tady jsem rozpolcený, protože se mi tahle povídka obsahově vlastně spíš nelíbí - ale podle mě si druhé místo zaslouží (líbí se mi celkově víc než ty zbylé). 3) Syd Barett a Posletni samuraj. Stejný důvod jako u Barmana, ale tenhle textík je spíš takový vtípek než povídka jako taková. No jinak bych dodal, že jsem tak trochu zklamaný. Ne, že by byla úroveň těch povídek špatná, ale nelíbí se mi příliš jejich obsah, není to nic moc propracovaného a , no, kulervoucího.

1. Proměna - Barman (zo zaciatku to vyzeralo na tuctovy namet, ale casom sa k tomu pridalo aj trosku filozofie a myslim, ze to bolo dobre napisane, lahko sa citalo a trochu filozofie v poviedke je pre mna plus...) 2. Matka - marw (taktiez dobre napisane, islo to dost do hlbky a v podstate je tomu tazko nieco vytknut...) 3. Nestihla ma prehltnúť - Noro (drsne, a dobre a lahko sa to citalo, dynamicky a svizny dej...)

Tak ia bi som zahlasoval za toho samuraia, ynak my tam nyč nye ie neiak po chuty... ale nyé, sranduiem... Tak ma teraz napadá, prečo tam nye ie naprýklad žyadna vec od Rabba? Som sy mislel, že ie to súťaž pre začýnaiúcych neschopákov ako ia, ale teraz som čýtal tye ostatné vecy a už nemám ten pocyt... okrem mňa tam sú vecy dosť na úrovny... tak nevyem...

Já o tom přemýšlel...a pořád o tom ještě přemýšlím. Přečetl jsem si důkladně jenom Matku a Samuraje, až si pořádně přečtu ty zbylé, které ještě nikdo nesmazal, zkusím udělat nějaký žebříček. Jenže mně to přijde, že je to takové vybírání pro vybírání (nemám odstup, ale myslím, že včetně té mojí povídky) - prostě že žádná povídka nějak nepřinesla nic nového, jenom omílá, co už to bylo. Ale to je stížnost, která asi platí dost všeobecně. Udělám, co budu moct, uzávěrka je až 7.

A co kdybyste zahlasovali, kluci, Armande a MeTB?

Je to zločin, karma policie tě dostane. A k tomu ostatnímu bych řekl: aha. Ale furt mi není jasný, proč si zakládat nový nick. Asi to hlasování neberu dost vážně, musím na sobě zapracovat. Dík a pa.

A taky se mi líbí, jak si někteří (nejmenuji) uživatelé založili kvůli hlasování nový nick. :-)

Jo a co to znamená leč...? (Zaujalo mě to, je to takový hezký způsob, jak něco říct a přitom nic neříct. :-) )

To je dobrá soutěž, líbí se mi, jak mají všichni jiné preference. :-)

Ty máš mail.

stvn: máš mail

tak samuraj

MeTB Barman hledá se

aha.. 7. přes víkend dodám..

dobře.. pokusím se přečíst i zbytek.. .."kdy je uzávěrka", mohu-li se zeptat?

Ale tohle je nouze:)

stvn: no, mně se nic jinýho moc nelíbí. to už bych dával z nouze.

Rabb - myslíš, že bys mohl zahlasovat tak, aby mi to k něčemu bylo? Smazaná povídka bohužel vyhrát nemůže. Narvah - tys tomu taky dal. Další dvě místa nedáš?

a jinak bezva, že tu ta soutěž je..

no, hlasuju pro MeTB. Nic jinýho mě nezaujalo. Asi nejsem ten typ čtenáře, kterýho baví takový ty jakoby na stěnu nahozený povídky se smrtkou, nebo s tím, že má někdo umřít a má vyhraněnej určitej čas, přičemž výslechy mě taky moc neberou. MeTB šel pod povrch a to se mi líbí.

ze druhého místa vylučuji nečekaně Kurz lietania a volím raději Sydův příběh.. humor.. fajn pojetí otřepaného klišé.. ..třetí místo zůstává nezměněno.

tahle mi prostě doteď leží v hlavě.. ..hlasování "jen tak mimochodem".. nemuseno býti bráno vážně.. :-)

1. Kurz lietania 2. Kurz lietania 3. Kurz lietania

1. Matka - marw (proč viz. povídka) 2. Steve & Laura - johny45 (taktéž) 3. Posletní samurai - Syd Barret (humor, dobrý gagy, trochu jako reklama na žvejkačku - ale dobrá)

flétnistka je smazaná a povídka tudíž taky

flétnistka - to je škoda. Co říct víc? Baziliška - díky, takhle nějak bych si to představoval.

četla jsem všechny navržené (kromě poslední, pochopitelně:) a hlasuju pro: 1 - Ty správné cesty - MeTB 2 - Matka - marw 3 - Posletní samurai - Syd Barret důvody proč najdou zmínění autoři v kritikách pod svou povídkou:) Bazi

A ty jsi flétnistka?

a nakonec Kurz lietania od autora Xtruth, který svou povídku smazal. Tímto mu děkujeme :)) to ma tak trošku rozosmialo

Tohle si přečti. Jinak povídky jsem vybíral převážně já. Pak Nicollette a možná ještě někdo další.