Mrtvola

Slunce vychází nad ruinami Baghdádu

Íráčané vstávají o hladu

Husseinovi vojáci

nemají co na práci

a tak jsou z nich žebráci

na ulicích postávají

o jídlo tam žebrají.

Snad se někdo slituje,

chlebem je obdaruje.

Muhamad a Fatima jdou po ulici spolu

vtom uvidí hnijící mrtvolu.

„Vidíš má milá tohoto mrtvého,

nebyl to voják, nebyl to gardista

byl to obyčejný Baghdádský civilista.

Vyšel si prostě do města,

pak vedle dopadla Americká raketa.

Tak tu teď hnije.

Pohled to hrozný, není však jediný,

po celém Baghdádu se válejí mršiny.

I ty moje milá,

budeš vypadat, jak tato mrtvola shnilá.

Až všichni zahyneme,

zrovna tak shnijeme.

I tělo presidenta Bushe,

který nechal tyto lidi zabít

stejně jako tělo naše,

bude už brzy hnít.

Kdy zemřem, kdopak ví,

to záleží jen na Alláhovi.

Já jsem však ateista,

nevěřím v Muhamada ani v Krista

nevěřím v Brahmu, ani v Budhu,

tím méně pak v Jehovu.

proto až zhebneme,

do ráje se nedostaneme,

místo toho shnijeme.

Až nás červy budou žrát,

jak tahle mrtvola budeme vypadat.“