Šťastné narozeniny

Prší – a ten déšť se už zdá být jarní

jenom barvy ještě spí

konec února

dneska to je poprvé

co je mi od rána dvacet pět

pětadvacet.

A poprvé jsem dneska uvědoměle

záviděla studentům v metru

kteří s plnýma hlavama

toho co už se z mojí ztratilo

(císařovna ze slonovinové věže)

uvažujou jak zabít den.

Zatímco já přemýšlím tak akorát o tom

jestli tentokrát přijedu včas

jestli skutečně chci o desítku víc

jestli se tenhle týden aspoň jednou vyspím

jestli je čas s mým chlapcem ztracený

jestli někdy někdo opraví pračku.

Tak takhle jsi to chtěla holčičko?

tohle sis vysnila na kraji magických nocí

rozpuštěných ve svítání

ostrém jako meč od Hatori Hanza?

.. když jsi ještě věřila

na skřítky a draky a lásku na první pohled.

Některé otázky jsou zakázané

a venku pořád prší a ze mě je

totálně zregulovaná příslušnice pracující třídy

protože nájem se sám nezaplatí

...

a rum taky něco stojí.