Stopy – 1/2 - Vražedné stopy odnikud

Pokud by s Vám zdálo,že ten začátek nedává smysl,
zkuste si,prosím,přečíst STOPY z 26.9 :-)
Předem se omlouvám za pravopisné chyby.

Martin stál a ani nevnímal řeč,kterou pronášel Kapitán.Jenom občas pronikla k jeho sluchu slova jako: „takže je potřeba si tyhle věci uvědomit a podle toho se zachovat“,nebo: „tohle není žádná sranda a nepřeju si,aby toho někdo zneužíval pro svoje potěšení“. Cítil jejich upřené a částečně pobavené pohledy.Stáli tam všichni.Nikdo si nenechal ujít tuhle šarádu.Civilista v jejich týmu.To tu ještě nebylo.A ještě k tomu přes jakési paranormální jevy.Starýmu asi ruplo v bedně.Na tom se shodli všichni.Martin se snažil zachovat klid,ale jen s vypětím sil.Strašně se potil.“Krucifix,to je horší než maturita!Co na mě tak všichni hledí jak na blba?!Že jsem se na to radši nevykašlal!“ Pomyslel si trpce.Členové týmu : Petr Matýsek, věk 35 let,psovod,jeho psi jsou jedni z nejlepších stopařů v kraji.Dušan Paterka,věk 32 let,machr na zneškodňování jakéhokoliv druhu výbušnin,specialista na semtex a c4, několik zbohatlíků zdejšího okresu mu vděčí za to,že nevylítli i se svým mercedesem na nebesa.Pavel Onderka,věk 29 let,jeho kolega, specialista téměř stejných kvalit. Zdeněk PlšekP,věk 33 let a jeho týmový kolega Arnošt Pospíšil,věk 31 let.Oba specialisté na vraždy,krádeže a jiné ohavnosti.Profesionálové. Martin Dolanský,věk 32 let,spojař,specialista přes elektroniku a počítače.Vyhrál několik soutěží ve svém oboru.Jeho hlavní práce spočívala ve fotografování na místě činu digitálním fotoaparátem přímo do notebooku. Bylo jich šest a on byl sedmý.Připadal si osamocený. „Takže,chlapi,zachovat klid,teď máte chvíli pauzu,než někdo zase nahlásí nějaký průser. Pan Janský vám rád vysvětlí podrobnosti svého pracovního určení.“A mrkl přitom napůl spiklenecky a napůl potměšile na Martina,jako by chtěl říct:“Jen si to kamaráde hezky užij.“ Martin si ještě jednou prohlédl svoje nové kolegy ve zbrani.“Tak jo,jdeme na to.“ Pomyslel si.Pak promluvil mírně,ale autoritativně: „Pánové,mohli byste mi chvilku věnovat pozornost?“Šest párů očí na něj upřelo svůj zvědavý a napůl výsměšný pohled. Toutéž dobou ( 13.00 hod. ) – Horská oblast Beskydy - lokalita „U čertovéj sdudny“ Stařeček Pasteříků spokojeně pobafával s fajfky,kterou zdědil od svého otce a ten zase od svého.Prý pamatovala ještě císaře pána. Seděl na vyhřáté mezi,opíral se zády o prastarý kmen lípy,na který šplhával ještě když byl malý. Opodál na paloučku se spokojeně pásla kráva Babuša.Ještě o kus dál bylo obávané místo,kterém místní odjakživa říkali „U čertovéj studny.“ Navenek to byla malá mýtinka obklopená starými stromy,divně pokroucenými. uprostřed této mýtiny byly zbytky prastaré roubené studny,nyní zarostené trávou,mechem a hložím.Celé to místo vyhlíželo velmi hrozivě. Stařeček moc na pověry nedal,ale parkrát už se mu tam přihodilo pár nehezkých věcí.A tak se tomu místu raději vyhýbal.Pozemky hned vedle mýtiny patřily odjakživa jeho rodu.A zrovna vedle té mýtiny byla tráva tak šťavnatá. Stařeček si všiml,jak se kráva přiblížila až k mýtině.“Sakra himlhergot,Babušo! Jedeš zpátky od téj studně!“Kupodivu poslechla. „Hodná Babuška.“A bafali dále jak lokomotiva. To slunce stařečka uspávalo.Před očima se mu začaly promítat obrazy z dětství.Slastně se oddával těmto vzpomínkám.Občas měl takový dojem že slyší slabé a temné dunění,jako když ty moderní stroje zatloukají do země kovové piloty.Protože byl zamyšlený,považoval to za bezpředmětné se tím vůbec zabývat.Jenže to dunění se zvolna přibližovalo.To už stařeček polekaně vstával.“Kde je Babuša?!“ Pomyslel si znepokojivě.Jeho zrak spočinul směrem k mýtině.Promnul si nevěřicně oči.Jeho kráva stála uprostřed mýtiny a chvěla se po celém těle.Oči vyboulené obrovským strachem a bučela na celé kolo.Najednou,jako by na ni dopadlo obrovské neviditelné kladivo,její nohy se rozjely do všech stran,bučení v mžiku ustalo, bylo slyšet temné mlasknutí,jako když řezník praští masem o stůl,na všechny strany vyprskly gejzíry krve,její tělo nabylo podoby beztvarého placatého zkrvaveného chuchvalce,dokola lemovaného vnitřnostmi.Jenom nozdry se ještě nevěřícně chvěly v posledním marném boji se smrtí.Stařečkovi vypadla památná fajfka přímo do mravenště.Nevěřícně popošel pár kroků směrem k hrůzné podívané.Jeho rty drmolily jakési nesouvislé věty.Dunění se přibližovalo. Neviditelné buchary postupovaly směrem k němu.Měl pocit,že se otřásá země.Stařeček se otočil a na svůj věk nezvyklým tempem pospíchal do vesnice. Policejní stanice – 14.00 hod. Těžkou práci měl kapitán se stařečkem.Ten se klepal jako osika a nemohli z něj dostat mnoho informací.“Stařečku,musíte nám povědět,co se tam stalo.My to sepíšem a to bude i jako doklad.“Řekl kapitán a nalil stařečkovi osmého panáka domácí slivovice.Stařeček Pasteříků to do sebe obrátili.Vzdychli a upřeli smutné oči na kapitána.“Tož co ti mám,synku,povidat.Babuša byla dobrá kravka.Pásla sa u téj zatracenéj studně a snáď si ju vzál ten anciáš,co tam prej bývá.Slota pekelná!“Kapitán se dověděl ještě pár bezvýznamných skutečností,ale podle výpovědi tady zbývalo mnoho nevyjasněných skutečností.Ta nejpalčivější: jak se mohlo ubohé zvíře během vteřiny změnit v beztvarou hroudu masa. „U Čerovéj studny“ – 14.30 hod. Výjezdový mikrobus dorazil na místo a chlapi už pečlivě zkoumali všechny možné stopy. Martin Dolanský byl první,který dorazil k místu tragédie.Ostatní viděli,jak zděšením ustoupil o krok dozadu od té beztvaré hmoty.“Sakra,chlapi, to jsem ještě neviděl,to je prostě hnus!“Třesoucíma rukama vztáhnul z pouzdra fotoaparát a začal fotit.Dva obrázky,přehodit paměť a další dva.Ostatní trpělivě čekali až všechno vyfotí.Zdeněk Plšek zatím přinesl notebook,do kterého začali tyhle odporné obrázky přehrávat.“Tak jo,kluci.Mám to všechno.A než udělám rozbor na počítači,tak se asi půjdu vyblejt!"Řekl Martin znechuceně. Nikdo to nekomentoval.Byli na tom všichni stejně.Hlavně Martin Janský.Byl bledý jako stěna. Petr Matýsek se marně snažil uklidnit psy zdivočelé pachem krve na místě činu. Zabité zvíře začínalo nepříjemně zapáchat. Leželo s vnitřnosmi okolo sebe a v mrtvých očích byl udivený výraz.Asi dva metry okolo zvířete byla tráva potřísněna krví,která se snažila vsáknout do země,ale nakonec zrosolovatěla a místy tvořila jednolitou vrstvu. První si to všiml Zdeněk.“Máme tady nějaké velké stopy!“Opravdu.V délce asi sto metrů napříč lokalitou „Čertova studna“ se táhl řetězec stop asi deset centimetrů hlubokých a rozteč mezi nimi byla tak pět metrů.Byly to tříprsté stopy asi metr na délku a půl v průměru. Tento řetězec stop šel přesně přes mrtvé zvíře. „Hej,Šamane!“Tak totiž začali říkat Martinovi Jánskému.Ten udiveně vzhlédl od té beztvaré hmoty a podíval se na své společníky.“Nemůžu si na tu vaši předzívku zvyknout.“Usmál se rozpačitě.“Ale budiž.“ „Jasně.“ Řekl Zdeněk. „Abys taky zítra donesl něco na přijatou! Teď se pojď na něco kouknout.Tady ty stopy.Co myslíš,že to mohlo,sakra,být?“ Šaman znalecky ohodnotil stopu.“Vypadá to na stopy velkého praještěra.Může mít váhu několika tun.“ To už se k nim přibližoval Petr se svými psy. „To je hrozné,chlapi,ti psi vůbec nechtěli jít okolo té roubené studny.Tam asi fakt NĚCO bude! Ty stopy začínají z ničeho nic na kraji té mýtiny a na jejím konci zase končí.Co to může být?“ „Ty vole,to bychom taky rádi věděli.“ Opáčil mu Zdeněk z ůsměvem.“Tady máš Šamana,ten má na starosti záhady,toho se ptej!“ To už se do hovoru připojil i Martin Dolanský. „Vypadá to dost blbě a nevěrohodně,ale podle programové analýzy to nebohé zvíře něco zašláplo.To NĚCO muselo mít alespoň deset tun.Je tam vidět i obrys stopy v té hromadě masa.Kolem těch venkovních stop byl výrazný pokles teploty.“ Zdeněk začal dělat odlitek jedné stopy. První to ucítil Šaman.Pocítil takový panický strach z něčeho neznámého,ale strašného. Později se shodli na tom,že ten pocit měli všichni.Pak uslyšeli takové temné „křuch“ a dunivé „hrrrumm“,které následovalo vzápětí. a znovu a znovu.Jakoby neviditelný buchar pracoval někde opodál.Zdálo se jim že se země chvěje. „Všichni utíkejte pryč z té mýtiny!!!“Křičel Šaman.Nemusel je pobízet.Martin byl už dávno pryč a teď něco držel v ruce.Petra doslova odtáhla vylekaná smečka psů.Jediný Zdeněk ještě pořád něco kutil u té hloupé stopy. „Tak dělej!!“ Pobízel ho Šaman marně. „Dyť už do prdele jdu!!! Musím ale posbírat vercajk,ne?!“ Bylo na něm znát,že je taky řádně vylekaný.Třesoucíma rukama chvatně házel nářadí do kufříku.Šaman údivem vytřeštil oči. „Panenko skákavá…“ asi deset metrů o nich se v zemi objevila zničeho nic stopa doprovázená oním „Křuchchch a hrrrummm“,o pět metrů blíž další…. Šamanovi to konečně došlo.Plavným skokem dopadl na Zdeňka a oba se odkutáleli několik metrů vedle.“Jsi kurva blbej,nebo ….“ Nedopověděl.Spodní čelist mu poklesla leknutím.V mistě,kde se před vteřinou ještě nacházel,se objevila v zemi obrovská stopa. Z kufříku a nářadí zbyla jen placatá hromádka ničeho.Náhle bylo ticho.Další stopy se už neobjevily. „Díky,kámo.Myslím,že bych to měl za sebou.“ Pravil těžce Zdeněk.Třesoucí rukou vytahoval cigaretu.Nakonec mu Šaman musel to cígo zapálit.Tak se mu třásly ruce,že nebyl schopen ani cvaknout zapalovačem. „To nic Pane.Vypadá to ale,že máš vercajk v prdeli,co?“Zkoušel žertovat Šaman,ale i na něm bylo znát nervové vypětí.Tak tak,že se ovládal.Petr byl vylekaný víc,než jeho smečka psů.Ti už byli celkem v pohodě. Těžko přetěžko by jim někdo věřil,že tohle zažili.Nakonec to zachránil Martin.Ten dostal jakýsi záchvat jasnozřivosti,popadl kameru a celou scénu,která byla jako z horroru,natočil. Ještě celou hodinu potom sbírali materiál a důkazy.Jak se později všichni shodli,bylo v těsné blízkosti stop mrazivé chladno. Policejní stanice – 18.00 hod. V malé místnosti,kde se většinou promítaly záběry pořízené videokamerou,vládlo napětí. Z pohledu kamery vypadalo všechno až neuvěřitelně. Kapitán nevěděl co na to má říct.Ti chlapi to zažili na vlastní kůži,to je jisté.Jenže může tohle napsat do zprávy? V nejhorším případě by se mu vysmál samotný ministr.V lepším případě by sem naklusali vojáci a celou oblast uzavřeli. A o to v žádném případě nestál.Měl rád tenhle kraj,tuhle vesničku na okraji „Valašského království“.Nestál o publicitu.Pevně doufal,že se to nedovědí ti šťourové z televize. „No,pánové,především děkuji tady panu Jánskému,který se zachoval na civilistu velmi duchapřítomně.Jakže mu to říkáte?“ „Šaman!“ Zaznělo v místnosti vícehlasně. Kapitán se zasmál.“Dobře,tak teda Šaman. Šamane,odteď patříš do týmu jako právoplatný člen.Cokoliv budeš potřebovat,mé dveře jsou ti otevřené.“ Martin Janský – Šaman potěšeně přikývl.Věděl,že tohle je od kapitána pocta,které by se ostatním civilům nedostalo. „Je teď potřeba zredukovat zprávu,jistě chápete všichni,co by tady byl za šrumec.“ Vrátil se k případu kapitán.To věděli všichni. „Zítra zavolám starostovi obce a necháme tu zatracenou mýtinu oplotit.Pod vaším dohledem ovšem.“ „Šéfe,nechte taky koupit nové vybavení.“Ozval se Zdeněk. „Jako by se stalo.“Odsouhlasil kapitán. „No,a nakonec bychom měli požádat o vysvětlení případu člověka nad jiné povolaného.Šamane,tribuna je tvoje.“Zahrál si na pořadatele kapitán.Všichni upřeli zvědavé pohledy na Šamana.Ale on vycítil,že už to není ten poťouchlý výsměšný pohled. „Čím bych tak začal.No,víte,představte si,že na místě naší zeměkoule se nachází v jiné dimenzi úplně stejná planeta,nebo i několik planet různě posunutých v časoprostoru.Na některé z nich může být forma života úplně jiná,než na jakou jsme zvyklí.Jednou za čas se stane,že dojde k průniku jejich světa do našeho.A to se právě stalo na té mýtině a myslím,že i několikrát tady v okolí.Tohle splynutí časoprostorů většinou vyvolávají zemské anomálie,různé geopatogenní zóny a podobně.Ty stopy jsou od tvora podobného pravěkému masožravému dinosaurovi.Ten procházel v tu dobu právě v těchto místech v jeho světě.Protože ale v místě „Čertovy studny“ se oba časoprostory setkaly,narušila se kontinuita obou světů,takže aniž by o tom věděl,jeho tlapy šmatlaly po našem světě zrovna na té mýtině.Ani nevěděl,že tu krávu zašlápl.Za mýtinou časoprostorová brána končila,tudíž se stopy dál neobjevily.Měli jsme sakramentské štěstí,že nás to nehodilo do jeho světa.Mám takový pocit,že tak zmizely i ty děti.V takových případech je nejlepší se spolehnout třeba na Petrovy psy.Zvířata se totiž těmto místům úzkostlivě snaží vyhnout.Proč se ale nevyhla ta kráva,je mi záhadou.No a to je vše ,pánové.Všechno se dá nakonec logicky vysvětlit,ne?“ Ta poslední věta jeho kolegy upřímně rozesmála. „Nechejte udělat ještě dvě kopie toho dokumentu a ve dvacet nula nula se sejdem v hospodě „pod Kopnů“.Dnes to platím já.A ne abyste se,bando jedna,moc ožrali.Zítra se musí taky pracovat!“Dodal s úsměvem kapitán. Pomalu se začali rozcházet do svých domovů. Takže naviděnou „pod Kopnů“.

---