Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kočičí pláč......

05. 10. 1999
1
0
283
Autor

Dávejte na své mazlíčky pozor,neboť nejedno nebezpečí na ně číhá na tomto světě.....

Malé roztomilé kotě se batolilo ve svém pelíšku ve voňavém seně.Jeho máma určitě odběhla na lov. Bylo samo.Ale to mu nevadilo,Rádo poznávalo svět okolo sebe,který byl pro něj nový. Najednou zjistilo,že okolo pelíšku je taky ještě jiný svět! Ejhle,co nám to tady svítí.Takovou záři ještě nevidělo. Ta záře prosvítala někde zespodu mezi trámy. Bylo to teplé jarní slunce,které se právě prodralo dešťovými mraky,aby svou zlatou září potěšilo všechny bytosti na světě. Kotě bylo velmi zvědavé.Udělalo pár kroků dopředu a už se kutálelo dolů po seně.Opatrně vykouklo přes trám. Jů ,to je výška! Dívalo se z půdy přímo na betonový dvorek. Nechápalo,jak ten svět může být tak velký! Pohlédlo do té záře a oslepeno ztratilo rovnováhu ….. Šel jsem okolo a vidím kotě,které se svými mrňavými drápky drželo dřevěného trámu a viselo dolů. Naříkalo jako o život.Bylo ještě slabé.Utíkal jsem k němu,ale byl jsem daleko.Nestihl jsem to.Došly mu síly.Slaboučké tlapičky povolily a kotě padalo do neznáma ……… Přímo na betonový dvůr …….. Ta výška byla dobré tři metry!Tělíčko s tupým žuchnutím dopadlo.Zatrnulo mi až jsem se zapotil. Byl jsem u něj.Tušil jsem hroznou pravdu …… Ale bylo to trochu jinak! Koťátko se dvakrát převalilo z boku na bok v divoké křeči,kterou mu způsobila bolest pádu a vydalo ze sebe srdcervoucí nářek. Jenže to nebyl nářek kotěte!Zaznělo to jako když naříká malé dítě!Snad se v něm v tomto okamžiku ozvala ona vyšší bytost,která je nucena v jeho těle přebývat. Byl jsem ohromen.Uvědomil jsem si,že každý živý tvor je vlastně nějaká vyšší bytost,která má své city, radosti a žal. Vzal jsem jej do náruče a chvilku se s ním mazlil. Ještě chvíli naříkalo,ale už tím svým kočičím pláčem ublíženého koťátka.Za chvíli spokojeně vrnělo. Dnes je z něj velký kocour.Občas ho vídávám.Pořád se někde toulá.Ale na ten nářek nikdy nezapomenu. Občas ho zaslechnu ve svých nočních můrách……. Nářek plný zoufalství,bolesti a ponížení ……… Jsem pak rád,když se probudím z toho snu! A mezitím na tomto světě naříkají milióny bytostí….. Nářkem plným zoufalství,bolesti a ponížení …….
slavek
08. 10. 1999
Dát tip
svět je velký, život krutý.. Všechny vnímající bytosti cítí bolest..

Bibša
06. 10. 1999
Dát tip
Tak názor kritika:
Je to hezké, milé téma. Zdá se mi, že poslání (jako část vyprávění) je řečeno příliš zřetelně, podceňuješ čtenáře. A na závěr přecházíš z vyprávění do úvahy, což mě docela vyrušilo z rozjímání nad kočičími útrapami.

Některé věty bych dala do přímé řeč:

"Ejhle,co nám to tady svítí.Takovou záři ještě nevidělo.Nechápalo,jak ten svět může být tak velký!"-přidalo by to na působivosti.

Já osobně bych nakonec dala tu větu - "Dnes je z něho velký kocour. Občas ho vídám.)

Print
05. 10. 1999
Dát tip
Kdybych ti spadl já, taky bys mě chtěl?

Print
05. 10. 1999
Dát tip
:-)) Nejsem nádherná madam, ale za tu teplou vodu z kýblu ti děkuju!!! Opravdu!!!!:-)))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru