Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seArchivní poezie k šálku nedělní kávy VI.
Autor
IngmarBergman
Další pokračování pravidelného nedělního cyklu k nám při vůni Expressa připlouvá, tentokrát se však jedná o poslední text, který byl uveden v knize hostů na webových stránkách katolického senzibila a pravicového kritika M.C.Putny. Pod vlivem ostatních internetových básníků na Putnových stránkách Víta Procházky a sebastiana jsem báseň napsal přímo do prostoru tamější diskuze, dne 10.5.2005. (Což byl čas, kdy si čerstvý premiér Paroubek ještě získával mírnou přízeň ze strany putnovských pravdoláskařů, především pro svůj eurooptimismus - ještě nenastal CzechTek, hlasování s komunisty projevy o Marťanech atd.) Takových i jinakých převážně filosoficko - esejistických okruhů se tento text dotýká. (Nevím to nyní přesně, nemám šanci to ničím doložit, ale mám pocit, že jsem báseň psal jako apendix do školní písemné práce z Náboženství. To už hovoří o lecčems.)
Srdce poutníkovo bije v nepravidelných intervalech
odlučuje vše, co nesmlouvavě naráží do člověka
Stoje na rozcestí lásky a kratochvíle
odhání krucifixem cokoli, jen sebe nelituje
I svrbnatost kurážné krve proudí krkolomně
jako kdyby sebe nejradši rozfašnil
a úpí a duní
studený pot tekoucí přes lebeční vzlyk
nechodí jen zástupy těl, kteří chtějí úpěnlivě cítit.
snad jen kříž na rozbřesku slunce odpovídá zrcadlově
na otázku- zda možné jest ochutnat ovoce,které bylo
sneseno z mírového času?
a odkud sem proudí ten vzdech holubí
Odejdi, pokud chceš
Jdi, avšak neodcházej z mého vnitřku
jen podmanivá liknavost a sloučení bázně s umíněností zabije mě
Ale nikdy není olivovník králem, když se přitom schyluje - ke konci
a k ješitnému svátku