Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMojí zatrpklé babičce
06. 05. 2007
0
0
776
Autor
FoxxiBlonde
Mé zatrpklé babičce
ZATRPKLÉ BABIČCE
Až na kraji času navštívím tě,
(po zdlouhavém váhání)
já, dítěte tvého dítě –
vím, jak najdu tě,
poté, co mě ohlásí nezvykle tiché zaklepání na dveře:
V zatrpklém ležení ve střehu proti samotě
rty budeš mít přísně semknuté,
a tělo na věšáku odvápněné páteře
bude vrzat tvými ústy
stížnosti. A na křížovku,
kterou luštila jsi trochu ledabyle
odložíš si tužku,
potom odměříš mi jeden pohled mimo brýle,
abys uviděla, kdo tě ruší
v rozjímavém díle.
Najdu tě, jak s marnou úporností zaháníš
svá pomyšlení na bolesti ze samoty.
Vděčná za psí olíznutí na dlani,
ještě budeš cinkat na kredenci z hrnců zvonkohru,
ale nepřehlušíš žalobnické hodiny,
když brousí ručky? Poznáváš,
že vchází čas
tvé velmi tiché sklizně?
Ještě chodíš léta pod dekorem Ježíšova kříže,
ještě nevíš, že ti vrací půjčky ze své tíže?
Nebo s větší pozorností počala jsi k němu vzhlížet?
Ano, strach, strach z tebe šel,
a se strachem a s ostrým jazykem jsi šla
a dnes, když koketuješ s lítostí, ty znenáhla
chceš dojít k odpuštění?
ale není od koho, protože dřív jsi došla k opuštění...
Ne, neboj se, že zapomenu -
po té nehojivé řádce let –
jak pouštěla jsi slovem jed
na všechny strany rodokmenu.
Myslel jsem, že babičky spíš
hází přes den vnukům moudrosti
a před spaním hrst pohádek
už předehřátých srdcem.
A ty s láskou pouštěla ses do hádek,
ty výherkyně pravdy vykřičené ze lži,
už jsi všechny umlčela, bravo!
Ticho u tvých nohou leží jako věrný pes,
už dávno sis jej ochočila,
v zoufalosti z alba fotografie zpět vyvoláváš na oči, jak
řádky hrobů v herbáři.
A nač ty starožitné váhy na polici?
Tvoje svědomí se vážit neodváží,
Jen v nich začernalou mosaz uvidím a tvé pohnutí ve tváři,
až zkraje času stanu na zápraží.
Nemýlíš se, ještě spatříš svého vnuka,
až se vrátí porozprávět se skřipotem parket na tvé chalupě,
kam bez vědomí zla jsem tehdy jezdil šťasten na prázdniny,
ale potom už se nediv, že ti na dveře víc nezaťuká.
Ani on a ani nikdo jiný.