Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŘetězec masožravé růži
23. 05. 2007
1
3
835
Autor
FoxxiBlonde
Přejde vás chuť na sex (bez lásky)
1
Starý den se o mě otřel ve dveřích, když odcházel z tvé kajuty,
já přišel s večerem Tvé tělo rozsvítit jak lampion – viselo za prsy -
dvě mléčné vlajky vytáhl jsem na stožáry chtíče,
korálový útes číhal pod mělčinou blůzky,
ještě jsem tě lákal, Siréno! vor sbitý z prstů rozštípej mi
na prstoklad unášený po vlnách tvé pleti,
zadušený ve vánici rtů a ústa na petlici jazyků
klíč v zámku na trůn posadím.
Co na tom, že vášeň nebyla dost slepá,
dobře viděla si na ruce! A my dva mozek v hrsti –
odliv srdcí vyvrhl nás do náruče – řekli jsme si,
nemusíme žebronit, nalodíme se do vraku,
co naplat, nabodnutý na ledovci peřin jistě počká,
být dva posteloví ztroskotanci smíme,
klidně odkapávej dotyky jak trpělivost po krápnících,
studí to? To nevadí, žár můžeš namlouvat
a slovy přikládám jí na lopatě dechu do ouška
a plamen pod pánev,
dál rozpoutaná bouře vlasů žene parfém
k plachtám prostěradla, chřípí rozbortěné, nezapomenu,
když syčíš, to své chceš mě ? nepřestávej!
A dál ždímáme své plíce
parolodě bez vody a hrdě troubíme,
jak hluboko jsme klesli do sebe.
2
Za každé tvé „broučku“,
odplácím ti „masožravá růže,“
řekl bych ti cosi o vášni,
jež vyžehává ženám z lesu vousků,
ale ochotně jsem svolil ke skleróze –
Polibky? Ne nevzpomínej –
vlhcí slimáci se valí retům ze sluje,
slaňují sráz šíje, z úst do úst má múza medúzka
tryskou slinné žlázy tempuje.
Něžnosti? Ne - naháněči hrůzy,
vraní oka mrkající z důlků sasanek,
Dotyky? Ne - trapná pantomima soch
a touha zavřít touhu pod zámek.
Vůně? Pod pláštíkem pour la femme se plouží svítiplyn
a otravuje výtah do podnájmu chtíče v komůrce,
nechci přes práh! Nahou přitažlivost necítím,
blízkost kostí přesvědčuje štítit se.
Styk? Líbí se ti pleskač, který nalhává si rovnou páteř?
Vyklopený zmítá se a pro poctu ti vrší bahno,
na lanové dráze vzdechů ještě sípáš – „zaměř!“
Minul jsem ji dávno…
Koho? Za každé tvé „Chceš mě?“
v našpulených řasách ježí se mi srdce.
Neolizuj!
tapetuješ rozkoš
na výpichy vržených dýk trupů,
Skončeme,
když láska suchá bordura se bezútěšně
odloupne a z hadrů vysvleče nás do maškar…
A baví se!
Ne, masožravá růže, broučka ne.
3
Práce jako ládování hlušin z haldy do haldy to je –
jak když krtek tluče máslo v slepé uličce,
slyším mlaskot hřebů bitých k víku prázdné rakve,
takhle upachtěnou cestou vrže povoz postele,
hyjé! kobylo již ojí postrkuji na Golgatu orgasmu!
A ještě stříbrňáky kdybys brala za to,
vím, jak bych tě nazval a to slovo na násadě vzteku
švihlo by jak bič. Však nemohu,
rty hladem naruby i s plátky pysků,
pojedl jsem k zpečetění dohody.
Co bych ti vyčítal? v aréně
tělesného přízemí se tebou
mrskám sám.
4
Ale na dostizích endorfinů nikdo nedoběhne do cíle,
jen zvlášť se dojde k poznání,
že láska z kalhot na nás dělá dlouhý nos.
Řetězy nepřestály rány kováře,
pro krátkodeché šlehy rozkoše
jsi neváhala založit ten dlouhodobý požár,
proto, pouta, raději se rozskočte
a přátelství? Nač lhali bychom si.
Opusťme své misky vah, čí vyletí,
když jedna druhou netrumfuje ve ztrátách?
5
Konec milkování na klíček
jazyků nenasytných,
dost už válení si mezi stehny těsta nahoty.
Chci vidět ostych.
Těším se, až potkám zítra Violu,
vezme si jistě zelený kabátek.
Půjdeme spolu do galerie.
3 názory
FoxxiBlonde
24. 05. 2007
Příliš mnoho řečí i v rámcoví zvoleneho pojetí. Verše mají být veršovány a né řečnický projev jakoby, nebot v oné formě postihuje silnější části vatotlum okolího nehleďisticky na mononemelodijnost dílko unylňující až k pocitchybitě.
Za snahu řekněme 4
Páči sa mi... a niektoré časti sú neuveriteľne dobré "Co bych ti vyčítal? v aréně
tělesného přízemí se tebou mrskám sám." Alebo "láska z kalhot na nás dělá dlouhý nos"... hmmm a vôbec mi nevadilo, že je taká dlhá :-) *