Albert a Leonor

Měsíc se nedostal

na kobylku roku

a ona hryzla Alberta

do zátylku krku

a Albert nevzrušeně, chladně

pronesl cosi o bohu

Seděl sám u Zlatého lva

a nemilosrdně psal básně

přišel

jen, aby se na ni podíval

ukázal jí jazyk

a černej hrudník

a pár ran, jež před ostatními

povětšinou zakrýval

Byl to mladý, nesmělý měsíc

ještě se pořádně neuměl

hvězdám přibližovat vstříc

Natřel si hubu na červeno

a samotou lákal podobné ženy

jako byl on sám

u něj na pensionu v pokoji

neustále zataženo

nad postelí si svítil

jen vyhaslými drahokamy

Koukal sám do zrcadla

koukal sám na svoji fiktivní postavu

a bylo docela jedno

jestli kdy miloval

když se samotné hvězdy

smály na pěnící se krev z koridy

 on, zůstával sám

a věděl, že je to k ničemu

a vlastně to nejlepší

samozřejmé a bez pochyby