Zmatek

Střepy rozbitých sklenic mi zohavily tvář mé oči vidí před sebou jen sluneční zář. Všechny barvy vidím vodově, oči mé vypadají tak ledově. Vlasy se líně kroutí na mých ramenech malé dítě se houpe na mých stehnech. Řasy se modrou barvou třpytí a svíčka věčná ať mi svítí. Nehty se mi zarývají pod opálenou kůži, před očima vidím pořád černou růži. Krev stéká po kapkách ladně jako rosa a já na louce budu chodit klidně bosa. Ukusuju si nehty na špinavých prstech, vzpomínám na polibky na tajných místech. Vlasy si škubu z hlavy jako peří, a kdo chce, ať si tomu všemu věří. Víra ma vést člověka po správné koleji, mě ale nikde ve světě nechtějí. Stala jsem se jedním velkým samatořem, co rozdával si to jednou s motorkářem. Žádná něha, zase krev prolitá vytéká, při bolesti je pomoc tak daleká. Ulehám s rozmazanou řasenkou na tváři a večer už slunce nikdy nezazáří.

---