Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa vlnách pekelné rozkoše….
Vznáší se ve vlnách rozkoše.Nad ním je modrá obloha,která se táhne donekonečna…….
Vznáší se na mořských vlnách,které ho obklopují
jako rej miliónů motýlů.Také obloha je jimi náhle poseta.Cítí obrovskou euforii a radost.Jedna vteřina je tisíc let,nebo tisíc let jedna vteřina?A motýli mění barvu……..
Pomalu se otáčí ve víru svých myšlenek,jeho tělo je rozprostřeno po celém vesmíru.Cítí,že všechno splývá v jednotu.Nádherný pocit šťastné symbiózy s nekonečnem ……..
Pojednou však motýli mizí,nebe změní barvu na temně černou,moře na temně rudou a strašný řev proniká celým prostorem.Polekaný se snaží vymanit z těchto představ,ale nejde to.Je polapen v obrovském oceánu husté,páchnoucí krve,plné pekelných běsů!
Natahují své pařáty!Cítí jak ho do té břečky stahují a on se bojí! Strašně se bojí zatracení.Je to strach,který se s ničím na světě nedá srovnat.A obloha je černá jako uhlí.Jen to moře rudé krve se táhne donekonečna.
Jeho vlny zlověstně šplouchají.Už jen hlava mu trčí nad odpornou hladinou.Je s ním konec,cítí to.A pařáty běsů ho stále táhnou – do pekel ……..
Probírá se jako z těžkého snu.Jeho oči bloudí po plesnivém stropě jeho špinavého doupěte.Tělo se třese jako v zimničném záchvatu.Pomalu se zkouší posadit.
Po několika pokusech se mu to podaří.Dívá se na své zubožené,podvyživené tělo a rozpíchané žíly.Nenávidí drogy!Nenávidí ten zkurvený heroin!Kolikrát už zkoušel přestat,ale vždycky se poslušně vrátil ke svému „dobrodinci“ pro další „šleh.“ Marně přemýšlí,kde sežene prachy.Zkusí něco ukrást.
Po několika hodinách pociťuje potřebu další dávky.
Ve zpocené dlani drtí pár bankovek,které ukradl ubohé stařence,když usnula na lavičce v parku.Zuřivě hledá svého „dobrodince“.Nenávidí jej a přesto zbožňuje.
„Jen jeden šleh. Ještě jeden,prosím,udělám všechno co budeš chtít!“Jeho „dobrodinec“ se nechá chvíli ukecávat ,ale pak mu předá dávku.“Dej sem prachy a zmiz,sakra!“Popadne do roztřesených rukou malý bílý balíček a utíká do svého špinavého doupěte.V tu chvíli se raduje jako malé dítě,které dostalo hračku.Kdyby se ohlédl,viděl by ten odporný poťouchlý úsměv jeho „dobrodince“,který jako by říkal: „Však ty zase ke mně přilezeš po kolenou,ty odporný hnuse!“
Neuvažuje,co bude dál.Už,už se chce zase houpat na vlnách pochybné rozkoše.Ani netuší že jeho život se stal bezcenným.Za pár hodin bude zase shánět peníze,neboť…….
…….neboť těžké jsou dny NARKOMANA!
B.Ezejmenij
09. 10. 1999Ale u ústí se tahle řeka spojuje s řekou každodenní šedi. Spojuje je strach. Strach z toho, že je pozdě.