Kvílící rybář a dcera krále

Řekni duze

pověz větru

o té neuchopitelné touze

spící

v zálivu

ve slepém rameni

                                                                    u kterého sedávám

                                                                 na kterém čekám

poslední vlak

Běž už

a rozkřič to ohni

a v planetáriu

to vyřvi teleskopickým dalekohledem

hvězdnému koni

a v moři podus delfínům uši

v zemi s krtkem

a v parku s ptákem

Vyjdi vstříc

...

neznámým koutům světa

a zprav je o mé samotě

až do ozvěn rozechvělých popelnic

pověz jim

o slepém rameni a zálivu v koutě

jen lidem,

jen lidem neříkej raději nic