Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMávat pažemi v zapomnění (hodně štěstí)
Autor
Otakar Hlas
I.)
jak krásné je splynouti
ve spirálách ztraceného času
objevit moře lán na lodi
s kormidlem v ruce,
bez posádky a bez kompasu
jak krásné je objevit
své ztracené siluety včerejška
zbraň naolejovat, nabít
a kulku v pistoli uschovat pro šaška
- princových rozmarů
uloupit kus ze svého majetku
jenž dřív přivázán řetězem
ve sklepení schovaný pod deku
nemohl být tvým zrakem objeven
ze všeho, cos uzmul a ukradnul
sám sobě, ze svého domu
tak vyřezat nádhernou truhlu
do níž bys na konci života
spokojeně ulehl
jak krásné je zvítězit
nad ztraceným časem, a vráskami dní
jež nechals uvěznit
hluboko v sobě, v tvém temném sklepení
II.)
všeho času cos prohloupil
a daroval v niveč své zvrhlosti
sžírá tě nyní ! - sám ďas hltu upil
a posměvačně pln zákeřné radosti
vyskočil do nebe
kolo se otáčí a písek přesypán
uvrhnul stín na lbi tvou v dlaních
tak už se probuď! vždyť jsi sám sobě pán
co vyhrál bitev už na mnoha polích
- a zajatce nebere!
tak už se probuď duše tvá
není snad záchrana vyjít ven se zbraní?
když už víš kde nepřítel slabost má…
tak už se probuď a vzchop chmurnou hlavu
světu, bez dlouhého otálení
pozdvihni meč a přichystej popravu!
III.)
když už jsi pln odhodlání povstal
abys zachránil co krásné, schované
na dně dušeś měl vždy v ne málu
ať brada tvá k zemi jenom tak nepadne
dál přetvářej dějiny, kol dokola
a ve spirálách už jen netrucuj, nýbrž jdi
jen aby tvá krásná ebenová truhla
nalezla svého pasažéra
a ať se pasažér v poklidu nalodí