Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNebe je ňáko daleko
28. 08. 2007
1
2
476
Autor
pan K.
...a obloha byla snad z ametystu,
a tráva voněla po skořici
a tak třpytivá.
Svět nebyl víc než bublina.
Vlastně jen bláznivej sen.
Vždycky mě štípneš a já tě miluju,
dýchej zhluboka než se rozplyneš.
Dej si víno. Víc.
Dost daleko do nebe.
Zkurveně moc...
Hrajeme si na anděly,
usycháme.
Rýsujem svý obrysy do trávy.
Ruce. Nohy. Nahoru. Dolů.
Už nám hrajou rekviem.
Asi už umíráme.
Možná jsme pod drnem.
V ebenových rakvích se spoustou saténu.
A pak nás to rozfouká.
A nebe je jen o malinko blíž.
Ve vůni z lip…
a tráva voněla po skořici
a tak třpytivá.
Svět nebyl víc než bublina.
Vlastně jen bláznivej sen.
Vždycky mě štípneš a já tě miluju,
dýchej zhluboka než se rozplyneš.
Dej si víno. Víc.
Dost daleko do nebe.
Zkurveně moc...
Hrajeme si na anděly,
usycháme.
Rýsujem svý obrysy do trávy.
Ruce. Nohy. Nahoru. Dolů.
Už nám hrajou rekviem.
Asi už umíráme.
Možná jsme pod drnem.
V ebenových rakvích se spoustou saténu.
A pak nás to rozfouká.
A nebe je jen o malinko blíž.
Ve vůni z lip…