Nakupování

Nakupování

Nakupování je pro většinu žen ohromná zábava, ale pro mnohé muže je to spíše utrpení. Čekat na své protějšky před obchodem.

Já nejraději nakupuji sám, projíždím si s košíkem nákupním obchodem, nesleduji upoutávky na slevy, na vývěsky typu 2 z cenu 1 a podobné, jen procházím mezi regály a bez ohledu na cenu si koupím to na co mám chuť, nebo to co se dá pozřít.

Je to tak! Nejraději nakupuji jídlo, pokud jde o oblečení, to nechávám na své sestře, která rozumí dnešním trendům, jsem dosti staromódní, proto si někdy  připadám dosti extravagantně, ale zpět k nakupování jídla, sice rád nakupuji jídlo, ale sám, když už, tak už s mámou, ale nejhorší nakupování je s tátou, který propadl dnešní době slev.

Vždy po náročném dni na brigádě, kde čirou náhodou pracuje i můj táta s ním jezdím domu, sotva vyjedeme z parkoviště veliké fabriky, na hlavní silnici, už otáčí volantem a odbočuje na další parkoviště před diskont, (nebudu jej jmenovat, protože si myslím, že později zmíněný názor na jejich techniku prodeje ba se lidem z Lid a.s. asi moc nelíbil) ihned mi do ruky vrazí žeton a posílá mně pro vozík, což velice rád přijímám. Je to asi ta nejzábavnější činnost při nakupování s otcem, když je nuda opřu se o něho, nebo se na něm vozím, za což jsem už ne jednou dostal vynadáno od zaměstnanců. Beru tedy košík a peláším za tátou. Ten si mezitím nasadil čtecí brýle, na svůj orlí nos aby si mohl přečíst cedulky „Sleva 50%, 70%, 110%, 2 za cenu 1, novinka“ Už po vstupu do budovy vzdávám vyhlídky na naložení se do vany s teplou vodou, do jedné hodiny. Co regál to zastávka „Podívej sleva….to jsme ještě neměly, co myslíš?“ „Já nevim, tak to vem.“ Odpovídám mu znuděně a tatínek jak to bývá zvykem už dává nabízený výrobek s označením KlasA do košíku, nejlevnější věci, které nejsou ani na internetu, musí můj tatínek zkrátka mít, povětšinou jseou to „užitečné věci“ jako například plachta na auto, teploměr, nebo elektrický mixér, za zcela nízkou cenu, „co když se nám to bude hodit, že?“ A takto to jde dál, lítáme z jednoho konce na druhý a když už se konečně blíží pokladna, vzpomíná si na blbenku od babičky a zmatené pobíhání po hale začíná na novo. „Pokladna konečně!“ říkám si, ale vždy mi padá úsměv, dlouhá fronta složená většinou ze spolupracovníků z kombinátu který navštěvuji, sahá daleko, „Hlavně že za těch 10 minut přijdeme na řadu“ uklidňuji se, konečně vycházíme ven, co nejrychleji naházím nákup do auta, abychom už vypadli, z tohoto prokletého místa.

To, jak poté jezdíme domů, cestou posloucháme taneční hudbu, drbeme nový baby na Linkuži a nadáváme na nevychované řidiče, než dojedeme na určené místo, do 9 223 metrů vzdáleného domova, vám nebudu vyprávět, ani to jak vyndáváme nákup z auta a nosíme jej do kuchyně, kde ho později roztřídíme na určená místa.

Přejdu raději hned k rozbalení dárku při krásné vánoční atmosféře…… pardon trochu jsem se zamyslel. Takže rozbalujeme nově koupený stojan na cédečka, který jé špatně promyšlený a disky z něho vypadávají a tak to podobně bylo i s plachtou na auto, která však na naše auto nebyla, i když to bylo na cedulce napsáno, nebo s teploměrem jež dodnes ukazuje venkovní teplotu činící 76 stupňů celsia. Mixér kupodivu funguje! J Zřejmě to bude tím, že byl asi jen třikrát použit. A takto je to neustále, nákup – levný výrobek - táto nutnost ji koupit pro nízkou cenu – krátkodobé používání – Tátova radost – porucha přístroje – Skládka – nákup –levný výrobek ……. A takto to chodí, nejen u nás, jen doufám, že takhle nedopadnu taky :-/…..