Relativně tři cesty

Rozlétly se vrata paláce a na jejich místě se objevil on.Bůh vstal z nebeského trůnu a všemohoucím zrakem pohlédl na nejkrásnějšího ze svých.Jen chvíli na sebe hleděli a potom se ozval mocný hlas boží.

„Čehož ode mne žádáš Světlonoši.A kdo si vlastně myslíš že jsi,takhle sem vtrhnout a rušit poklid v království nebeském !?“

„Jdu si pro to co mi právem náleží a ty se mi kliď z cesty,než poručím svým sluhům aby tě odklidily za mne.“

„Tedy ty chceš ráj ano? Tak se nikdy nestane…“ pronesl bůh a klenba brány se v tu samou chvíli zbortila.Ďábel však neváhal ani okamžik,odrazil se a před tím než stanul vedle Boha stihl vyčarovat obrovskou pavučinu do které ho polapil.

„Cha a jak dlouho myslíš,že mě tohle zadrží hlupáku?“zeptal se Všemohoucí.

„Dost dlouho na to abych tě stihl strčit sem…“pokynul Ďábel rukou a ve dveřích se objevily jeho posluhovači s temně černou klecí „..jak se ti líbí starý.Pracoval jsem na ní od toho dne,co jsi mne svrhl.Není v ní víc než čisté zlo a to tě zadrží na tak dlouho,jak jen budu chtít.“

„Blázne.Jak se opovažuješ tvrdit mi že jsem tě svrhl.Jsi přece mé dítě.Což si nevzpomínáš že jsi odešel sám a já tě volal a plakal pro tebe.Vždyť jsem kvůli tobě i přestal tvořit svět.Nikdy nezapomenu na sedmý den,kdy jsem jen bloudil po ráji a trýznil se tvou ztrátou.“ „Alibisto! Nehraj mi na city,vím že ti jde jen o zlomení mé síly,ale jsi na mne krátký.Na tenhle den jsem se mnoho pokolení připravoval a nenechám se vyvést z míry…“pronesl Lucifer a vynesl rozsudek. „Dovnitř s ním.“ a než se kdokoli z obyvatel ráje nadál,Bůh pozbyl veškerou moc…

I.

V kostele bylo hrobové ticho,jen kazatelův hlas se rozléhal lodí a zvěstoval několika málo příchozím slovo boží.Těch pár věřících co ještě navštěvovalo kostel jen tiše sedělo a poslouchalo monotónní zvuky vycházející z prasečího hrdla,jenž už dávno pozbylo jakýchkoli křesťanských zvyklostí a idejí.Vlastně hlásal bibli jen pro to,aby měl kde bydlet a za co žít a to vše bez námahy.Jeho posluchači však byli věřící do morku kosti a nikdy by nezradily svou víru ani svého boha.Ani za cenu svého života. Jen seděli a tiše poslouchali jak jsou špatní a jak by se měli kát a zamýšleli se nad sebou.Mše skončila a věřící se rozešli.Ještě si před kostelem potřásli rukou a probírali jak jsou špatní a svět je zkaženej a jak by se měli napravit a že určitě zase příští neděli.Nakonec se ale přeci jen rozešli a bylo po všem.Byl mezi nimi i jeden starší křesťan,který se modlil hned několikrát denně,na krku nosil růženec a byl jednou týdně u zpovědi,i když to nebylo potřeba.Prostě téměř svatý člověk.Dnes byl ale jeho svatosti konec.Křesťan se z kostela jako obvykle odebral rovnou domů.Dolů z kopce a přes silnici na druhý chodník.Tam už ale nedošel.Nějaký opilec,byť slušně oblečený ale přesto tak jako většina jich horší než všichni trhani dohromady,machroval se svým autem,aby oblbnul hlavu slečinkám které s ním seděli v autě a tak si to šinul v obci stodvacet.Nestihl už ale zabrzdit,když vyjel ze zatáčky a někdo přecházel silnici.Náraz odhodil starce něco přes deset metrů a auto na něho ještě najelo když už jeho bezvládné tělo leželo na zemi.Řidič zazmatkoval a tak šlápl na plyn a rychle pryč.Křesťan stál u svého těla a díval se za odjíždějícím autem.Věděl že vedle něho někdo stojí ale neotočil se,jen ke svému doprovodu prohodil „Konečně.“

„Dobře jsi se připravil,ale jsi si jistý,že to je to co jsi chtěl?“ zeptala se smrt.

„Samozřejmě.Ani nevíš jak dlouho jsem čekal na tenhle okamžik.Tak co se mnou uděláš? Nebe nebo peklo?“

„Ty si samozřejmě zasloužíš nebe,ale mnoho se změnilo od dob kdy byla napsána bible.Jen aby si toho nelitoval.Nepromarnil jsi svůj život?“

„Nepovídej hlouposti.Jsem rád že jsem žil tak jak jsem žil,ale teď už mě odveď za bohem.“

„Jak tedy myslíš.“řekla smrt a mávla svým pláštěm,načež se všechny barvy roztočily a když se opět svět vyjasnil,stařec zůstal strnule stát a díval se na tu spoušť.

Stál v sále s vylomenými dveřmi,jehož zdi a podlaha byly pocákány mocnými proudy krve a na zdech hořely gobelíny. Ze stropu vysela na řetězech roztrhaná těla,která ohlodávali krkavci a jejich útrobami se prožírali červi.A uprostřed toho všeho u protější zdi na popraskaných mramorových schodech z jejichž prasklin vyšlehávali plameny a dusily celou síň sirným dýmem stál kostěný trůn,na němž seděl on sám.

„Lucifer…“zašeptal stařec zničeně a padl na kolena,jakoby mu někdo zezadu podlomil nohy.

„Vstaň ty hnusná kryso.Co sis myslel?Že se budeš celý jeden krátký a ubohý lidský život postit a za to si potom užívat věčný život v ráji?!Ne už tomu tak není a nikdy nebude.Teď ráji vládnu já a bůh už nemá žádnou moc.Nikdy se nevrátí.“

„Ráj?!…“nemohl stařec pochopit souvislosti „..tohle je ráj????“

„Jo a ty seš teď můj otrok a je jen na mě,jak s tebou naložím.Podřiď se mi“

„Tak tohle je ten krásný život v ráji….“mumlal si stařec dál pro sebe,ale ďábel se nedal a hromovým hlasem zařval „PODŘIĎ SE MI“což s křesťanem trhlo a probralo ho to z nářků.

„Nikdy“řekl pevně a odhodlaně a vstal.

„Hmm.Dobrá tedy.Tak co s tebou. Kerbere!“ a sotva to dořekl,na starcova záda dopadl stín. Ten sebou znovu trhl a otočil se.To už se na něj ale řítila tříhlavá psí potvora větší než medvěd a v tu ránu jej trhala na kousíčky,až z ubohého věřícího zbyly kusy jen o něco málo větší než pěst.Jenže stařec nebyl mrtvý.Každý z těch malých kousků žil a každý bolel nepředstavitelnou bolestí a všechny dohromady tak vytvářeli pravá pekelná muka.

Lucifer vstal a přistoupil k té třesoucí se hromádce masa a plivl na ni,načež se rozhořela hrozným rudým plamenem,což ještě zvětšovalo bolest do nepředstavitelných mezí.

„A takhle budeš až navěky.Za tvou drzost nebudeš spát,jíst a pít,ale nikdy znovu nezemřeš.“dodal ještě přes rameno ďábel a vrátil se na svůj trůn. „A teď zmiz!“pokynul a hromada masa vyletěla branou ven,kde se pomíchala s horou masa. Horou nářků.

II.

Nůž sevřený v ruce death metalového fanouška se ponořil hluboko do těla novorozeněte.Satanistický orgie právě vyvrcholili.Teď už jen někam zakopat tělíčko a rychle domů na večeři a potom do hospody. Skupinka lidí opustila hrobku a nepozorovaně přešla hřbitov i se sportovní taškou s dětskými ostatky.Před branou se rozešli a každý šel svým směrem.Ten s taškou si to namířil rovnou ke kontejnerům,kam se rozhodl tělo uložit.Jenže nějaká bába je přeci jenom viděla vylézat z hrobky a zavolala policii.Zbýval mu už jen maličký kousek a nic by se nedělo.Když však přišel k popelnici a hodil do ní tašku,nevšiml si že za ním pomalu jede policejní auto.Kdyby alespoň nebyl tak sadisticky založenej a ještě jednou se nepodíval na to co právě udělal,možná by nakonec jen projeli kolem něho.Mrtvolka byla ještě teplá.Jenže policajti ho sledovaly.Vnímali každý jeho pohyb a neunikl jim ani hrůzný obsah brašny,byť jen letmým pohledem.Ve stejnou chvíli,kdy taška dopadla na dno kontejneru se rozezněl maják.Satanista se na chvilinku otočil,ale hned se dal do běhu.Jeden policista vyskočil z auta a rychle vytáhl tašku z kontejneru a když se ujistil,že to co viděli bylo opravdu dítě,skočil do auta a rychle se rozjeli za ním.Posluhovač ďábla zaběhl do úzké uličky kam se s autem nemohli dostat a utíkal dál,co mu nohy stačily.Srdce mu bušilo strachem v rytmu klapání jeho podrážek a jeho pronásledovatelé ho pomalu doháněli.Vběhl do vchodu nějakého domu a dal se po schodech nahoru.Za ním se stále ozýval dupot těžkých bot a výkřiky ať stojí.Vyběhl na plochou střechu čtyřpatrového domu a odsud už nebylo kam utýct.Postavil se na okraj střechy a stál.Slyšel za sebou pomalé a nejisté kroky a výzva „Pomalu se otoč s rukama nad hlavou a o nic se nepokoušej,nebo budeme střílet“ho nenechala dlouho přemýšlet.Prudce se otočil a hodil dýku,kterou v běhu vytasil a svíral v ruce,jako by sní mohl přemoci celý svět.Byla přeci zasvěcena ďáblu.Marně.Nůž proletěl necelé dva metry od ramene policisty a narazil do výstupu na střechu kde spadl na zem.Ve stejnou chvíli kdy nůž tak jistě opouštěl ruku se rozezněly bubínkové revolvery a ačkoli satanista již po prvním zásahu,který mu zlámal žebra a zaryl se do pravé plíce,padal ze střechy,stihly si najít cestu ještě další tři kulky.Ta druhá utrhla aortu a zasekla se v páteři,třetí proletěla skrz játra a zády vyletěla ven a čtvrtá již při pádu proletěla bradou a skončila někde v jeho slepičím mozku.Bezvládné tělo se střemhlav zřítilo ze dvanácti metrů a zůstalo ležet v rychle se rozrůstající louži krve zčásti na chodníku a zčásti na silnici.Krev pomalu odtékala do kanálu.

Satanista se postavil a podíval se nahoru.Policajti stály na okraji střechy.Dívali se dolů a zastrkovali zbraně.Proč to proboha dělají.To ho jen tak nechají jít?Zmateně se na sebe podíval.Předtím cítil bolest,ale teď neměl ani škrábnutí.Pak si ale všiml jejich pohledů. Jako by se nedívali na něho ale skrze něho.Otočil se. U hlavy mrtvého těla stála postava v černém hábitu,jaký nosil i on při svých černých rituálech.Jen jedna věc tu neseděla.Kosa.Mladík najednou začal hrozně řvát „Néé.Já nechci umřít.Nech mě,běž pryč!!!“

„Hlupáku,už jsi mrtvý.Já tě jen mám odvést,tak neřvi.“odsekla mu smrt,ale on jako by ji ani nevnímal ji skočil kolem nohou a žebral „ Prosím,nech mě tady,vždyť já sloužím ďáblu zrovna tak jako ty.“ Načež se smrt dala do smíchu.

„Já nemám pána.Nesloužím ani jednomu z nich i když jednoho mám raději.“

„Tak vidíš,já taky,tak udělej vyjímku a nech…“plakal satanista,ale Smrt ho přerušila.

„Neříkám,kterého z nich mám nejradši a už pojď a nekňourej jak malý děcko.“

A sotva to dořekla,svět se mu roztočil před očima.Pak se znova barvy vrátily do rozeznatelných tvarů.Stál a s úžasem pozoroval tu nádheru.Ačkoli stál v nevětrané jeskyni,byl tu cítit vánek a čerstvý vzduch mu prostupoval nozdry.Ze stropu vyseli bohatě zdobené lustry a zalívali celou jeskyni namodralým třpytivým jasem.Na stěnách vyseli ty nejkrásnější vyšívané gobelíny,které kdy vůbec lidské oko spatřilo.Vše tu bylo úhledně vytesáno,včetně soch,které lemovaly cestu skrze jeskyni až ke křišťálovým schodům,na jejichž vršku stál krásně zdobený a vykládaný trůn.Na něm seděla bytost,z jejíž stařecké tváře i přes všechny vrásky vyzařovala vyrovnanost,láska,krása,mládí a život. Satanista okouzlen tím půvabem přešel přes jeskyni a pod schody padl na kolena.

„Kdo jste?“zeptal se starce.

„Není divu,že mě nepoznáváš,když jsi celý čas co jsi dostal do hlavy mozek sloužil ďáblu.“

„Vy jste Bůh?“zeptal se nejistě satanista a v očích se mu blýskalo jak malému děcku,které chce bonbón.

„Jistě.“odpověděl mu bůh a dál se na něho díval stejně něžným pohledem.

„Odpusťte mi otče že jsem se zmýlil.Už nikdy ani nepomyslím na satana,jen mě nechte tady s vámi.Chci být vaším sluhou.“ začal zase žebrat bývalý satanista,ale boží pohled se zatvrdil a potemněl.

„Tak ty se takhle rychle vzdáš své výry a začneš mě uctívat?“ zeptal se přísně a mladík se před ním začal zapřísahat „Ano,vykonám každé vaše přání,jen mě tu prosím nechte.

Bůh se ne něho podíval ještě tvrději a pak vynesl ortel… „Nikdy!“.

V tom se zahřmělo a stěny se otřásly. Vedle mladíka se objevila smrt a než vůbec stačil něco namítnout, stál ve zkrvaveném paláci a před ním na kostěném trůnu seděl Ďábel.Mladík vytřeštil oči a pak padl na kolena a začal vysvětlovat.

„Pane jsem rád,že jste mě zachránil.On mě tam držel a mučil mě,abych mu sloužil.Bylo to…“

„Mlč červe.Dobře vím jak to všechno bylo.Nejsi nic jiného než výkal.“ odsekl mu Lucifer a dál se sním nehodlal bavit.

„Ale co se mnou chcete udělat.Já vám celý život věrně sloužil a…“ satan ho přerušil.

„A pak jsi fňukal před smrtí i před bohem,že jsi nechtěl a že jsi se spletl.K pranýři s tebou.A bičovat.Navěky.“ A sotva to dořekl,kluk se objevil někde jinde,připoutaný k jednomu z tisíců pranýřů a ihned se začal kroutit a naříkat pod ranami biče.Tam v lese nářků.

III.

Seděla na posteli.Mladá a bledá dívka s uplakanýma očima.Byla spíše šedivá než bledá. To byla deprese.Strach z lidí,strach ze světa,z přátel z rodičů.nenávist ke všemu živému a hlavně k sobě a lítost.Hrozná lítost nad světem a nejvíce sama k sobě.Seděla až tam úplně vzadu v rohu postele,jako by doufala že ji tam snad nebude vidět a celej svět se na ni vykašle.A hlavně rodiče.Nikdy ji nedali to co nejvíc potřebovala.Jistotu,pochopení a hlavně lásku.Právě ji potřeboval nejvíc,ale i o tu svou jedinou,kterou kdy nosila ve svém srdci už přišla.Odešel ji s jinou a ona ho tak milovala a potřebovala,že ji to utrhlo srdce.I teď ho hrozně milovala a ještě víc potřebovala,ale už nebyl.Stále se jen trápila marným doufáním,že se jí ten její vysněný princ vrátí a bude všechno jako dřív, ale měla strach.Velikej strach z toho že to tak není a taky z celýho světa,ale hlavně ze sebe.Čím je,když si nedokáže udržet ani to nejdražší a nejdůležitější co má.Jediné na čem ji v životě záleželo je pryč a ona ani neměla snahu to chytit a přitáhnout zpět.Kdyby se alespoň pokusila,ale ona místo toho jen nadělá hromadu nesmyslů a chyb a pak sedí na posteli a brečí.Nenávidí se.Sebe a celej svět.Proč se vlastně narodila.Co udělala v minulým životě tak hroznýho,že musí tak strašně a krutě trpět.Vždyť nikomu v životě nic tak zlého neprovedla.Nebyla první,kdo začal být zlý.Nejdřív ji život nafackoval a pak teprve i ona začala mlátit.Jinak to ale nešlo,tak proč tohle všechno.Ztratila to nejdražší co ji život nabídl a nikdo ji nedokáže pomoct.Každej se ji jen snaží utěšovat,že to chce čas a že to bude dobrý.Že zapomene.Jenže ona nechce zapomenout.Jak sakra může zapomenout na to nejkrásnější v jejím životě.Nejkrásnější co kdy měla a co ji potkalo.To štěstí,který ji vešlo do života a ona už zase chtěla žít.Ale teď je to pryč a s tím se vypařila i její touha po životě.Ne snad že by ji bylo jedno,jestli bude žít nebo ne.Byla to touha.Toužila po smrti.Po zapomnění a po klidu.Nikdo ji nebude trýznit tím,že to přebolí,že zapomene a nejde si jinýho.K čemu jinýho, když nedokázala udržet toho nejlepšího.Toho koho miluje,a jenž zabírá veškerý místo v jejím srdci.Už ne.

Vstala a pomalu šla do koupelny.Zašpuntovala odpad a začala napouštět horkou vodu do vany.Viděla to ve filmu.Je to ten nejrychlejší způsob,jak to skončit.Ze skříňky za zrcadlem vyndala žiletku a položila si ji na vanu.Pak se vrátila do svého pokoje a z pod matrace vytáhla bílou obálku,na které stálo „Omlouvám se.“ Pak ještě vzala svíčku a sirky a vrátila se do koupelny.Dopis položila na pračku a svíčku si zapálila na okraji vany.Zastavila vodu a pomalu si sedla do vany.Byla oblečená.Celá v černém a na krku i rukou měla spoustu dřevěných korálků a podobných ozdob.Chvíli mlčky seděla a dívala se na plamen svíčky.Pozorovala jediný zdroj světla v místnosti a v očích měla výraz jako by skládala jakousi obětní modlitbičku za to,aby se taková věc už nikomu na světě nikdy nestala.Po chvilce vzala do pravé ruky žiletku a pomalu si s ní projela levé zápěstí.Krev se okamžitě začala proudem řinout z rány,ale její výraz se ani na chviličku nezměnil.Byla klidná. Zničená.Přendala si žiletku do levé ruky a pomalu si zajela i do tepny na pravém zápěstí.Voda se rudě zbarvila a stále tmavla a tmavla,jak měla dívka ruce pod vodou,ale ji to nevadilo.Už dávno usnula.Teplá voda ji vyhnala krev z těla.

Vstala a vystoupila z vany.Stála tam ta postava v černém plášti a mlčky se dívala na ni.

„Stálo ti to za to?Stejně jsi nezapomněla.“ Řekla smrt hned na uvítanou.

„Jsem šťastná,že jsem to skončila,ale teď mi pověz,kam mě vezmeš.“

„Ty nepůjdeš nikam.Znovu se narodíš a prožiješ si to znovu.Možná i hůř.“

„Ale to přeci nejde.Já už nechci zpátky.Proč myslíš,že jsem to udělala.Abych se musela vrátit tam odkud jsem utekla?!“

„Je mi líto.Cítím s tebou,ale nemůžu nic dělat.Pojď.Musíš tu být dokud si nezasloužíš peklo nebo ráj.“

Náhle se všechny barvy rozplinuli.

Za devět měsíců se v porodnici ozval pláč novorozeněte.V síni nářků.

Můžeš si vybrat ,ale má to cenu?