Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJAK MÁLO STAČÍ K RADOSTI
Výběr: Print, a2a2a, pozorovatel
10. 01. 2008
26
48
7172
Autor
vesuvanka
JAK MÁLO STAČÍ K RADOSTI
Při svém pobytu v lázních v Teplicích jsem se vždy těšila na odpolední volno, kdy jsem chodila na procházky a podnikala výlety do okolí za poznáním přírodních krás severočeské krajiny. Často moje cesta vedla na znělcový Doubravský vrch, odkud, byl krásný výhled na České středohoří i na Krušné hory, pokud jsem měla štěstí, že se mi krajina neschovala v mlze, což se, vzhledem k tomu, že byl listopad, stávalo často. Proto jsem na mapě hledala i jiné cíle a jednoho dne zlákalo mě úpatí Krušných hor.
Žádný problém. Autobusem jsem se svezla do Dubí, odkud jsem mohla pokračovat pěšky lpo žluté značce, vystoupat na Židovský vrch a odtud zpět do Dubí po modré značce - udělat si malé podkrušnohorské kolečko. Počasí bylo lákavé. Byl to jeden z krásných podzimních dnů, kdy sluneční paprsky rozehrály symfonii teplých barev podzimu. Oblast kolem Teplic jimi doslova hýřila. Jsou tu většinou listnaté lesy. V autobusu jsem se otáčela za kučeravými tmavě rezavými středohorskými kopečky, kde se zvlášt vyjímala jejich královna Milešovka.
Míjíme nádherný kostel Santa Maria, postavený v italském slohu z italského růžového mramoru. Je to kopie stejnojmenného kostela v Benátkách. A už je tu konečná a já se vydávám na svoji "objevitelskou cestu" po žluté, která mírně stoupá a zavádí mě do bukového lesa. Podél cesty vpravo bublá potůček.
Tady začínají hory s názvem Krušné. Zatím se krušné vůbec nezdají. lNaopak. Slunce se slabě opírá do korun buků s šedostříbřitými kmeny a větvemi a listí v barvách mědi dodává jas. Kam se paprsky nedostanou, tam je temněji, což dodává lesu větší hloubku. Je bezvětří a listí jen zvolna a neslyšně padá k zemi, kde vytváří červenavý koberec, z něhož vykukují spletité kořeny stromů a místy šedavé kameny. Nebude dlouho trvat, kdy první mrazík promění obraz lesa. Z hustého koberce se budou tyčit stromy s bezlistými větvemi perfektně graficky vyvedenými. Obloha zešedne a objeví se první vločky sněhu....
Klid lesa prořízne ostrý křik sojky, která hlásá všem jeho obyvatelům příchod vetřelce. Přelétne z jednoho stromu na druhý a pak letí někam dál a cestou ještě zakřičí. Přes cestu přeběhne srnka v zimním šatu. Stoupání začíná být strmější, ale to lmi vůbec nevadí. Nepotkávám tu jediného člověka, kdo by se hrabal do takového kopce, no já jsem ve svém živlu. Vnímám barvy, zvuky a neopakovatelnou vůni podzimního lesa. Klid lesa, k němuž patří i zimní nesmělé a smutné trylky sýkorek, jež se ojediněle ozývají.
Pak přichází nejpříkřejší úsek cesty, který mě zavede k místu, kde se podle mapy mají křižovat značky. Teď bych měla pokračovat po modré vpravo a okruhem se vrátit do Dubí.
Ale ouha! Křižovatka tu je, ale rozcestník nikoliv. Namísto modré značky žlutou křižuje zelená, která na mapě není. Pohled do mapy mě ujišťuje, že žlutou má křižovat modrá. Co to má znamenat? Že by změnili trasu a modrou zrušili a nebo jen přemalovali modrou na zelenou, ale proč? Není tu jediný člověk, který by mi poradil. Co teď? Vždyť se musím včas vrátit do lázní, abych stihla večeři - jako pacient na "křížek", tedy na nemocenskou, musím dodržovat lázeňský řád, k němuž patří i včasný návrat z odpolední vycházky . Měla bych vzít zpátečku po žluté do Dubí, ale cesta by byla delší než kdybych šla naplánovaným okruhem. Znovu si nevěřícně prohlížím mapu a všimnu si roku jejího vydání - 1961, je tedy 35 let stará. A možná, že právě to mě zláká vydat se po zelené, vždyť vede stejným směrem jako modrá na mapě. Ale co když někde po sto metrech změní směr? Brzy se začne šeřit. Není moc času na rozhodování a já, i když se strachem, zvolím cestu dobrodružství - vydávám se po zelené.
Původní modře značená cesta by mě dovedla asi po půldruhém kilometru k hájovně, Co udělá zeleně značená? Trochu klesá, ale zatím udržuje západní směr, který potřebuji. Sluníčko už je hodně nízko a já pozoruji, jak měděné odstíny buků tmavnou. Ještě naposledy se ozve sýkorka a pak se v lese rozhostí ticho, přerušované jen mými kroky po kamenité cestě a šustícími suchými listy. Dívám se pozorně pod nohy, abych nezakopla. A po chvíli to uvidím - leží to na cestě, hnědé, zakulacené a trochu větší - je to ovčí trus. Zajásám - hájovna je někde nablízku. A také byla. Teď mi bylo jasné, že nová zelená značka mě dovede do Dubí.
Po západu slunce se hodně ochladilo. V údolí již byla mlha. Z lesa jsem vyšla za soumraku a stanice autobusu byla blízko. Stála jsem tu se studenými horními i dolními tlapkami, ale s hřejivým pocitem, že výlet se nakonec vydařil.
Při svém pobytu v lázních v Teplicích jsem se vždy těšila na odpolední volno, kdy jsem chodila na procházky a podnikala výlety do okolí za poznáním přírodních krás severočeské krajiny. Často moje cesta vedla na znělcový Doubravský vrch, odkud, byl krásný výhled na České středohoří i na Krušné hory, pokud jsem měla štěstí, že se mi krajina neschovala v mlze, což se, vzhledem k tomu, že byl listopad, stávalo často. Proto jsem na mapě hledala i jiné cíle a jednoho dne zlákalo mě úpatí Krušných hor.
Žádný problém. Autobusem jsem se svezla do Dubí, odkud jsem mohla pokračovat pěšky lpo žluté značce, vystoupat na Židovský vrch a odtud zpět do Dubí po modré značce - udělat si malé podkrušnohorské kolečko. Počasí bylo lákavé. Byl to jeden z krásných podzimních dnů, kdy sluneční paprsky rozehrály symfonii teplých barev podzimu. Oblast kolem Teplic jimi doslova hýřila. Jsou tu většinou listnaté lesy. V autobusu jsem se otáčela za kučeravými tmavě rezavými středohorskými kopečky, kde se zvlášt vyjímala jejich královna Milešovka.
Míjíme nádherný kostel Santa Maria, postavený v italském slohu z italského růžového mramoru. Je to kopie stejnojmenného kostela v Benátkách. A už je tu konečná a já se vydávám na svoji "objevitelskou cestu" po žluté, která mírně stoupá a zavádí mě do bukového lesa. Podél cesty vpravo bublá potůček.
Tady začínají hory s názvem Krušné. Zatím se krušné vůbec nezdají. lNaopak. Slunce se slabě opírá do korun buků s šedostříbřitými kmeny a větvemi a listí v barvách mědi dodává jas. Kam se paprsky nedostanou, tam je temněji, což dodává lesu větší hloubku. Je bezvětří a listí jen zvolna a neslyšně padá k zemi, kde vytváří červenavý koberec, z něhož vykukují spletité kořeny stromů a místy šedavé kameny. Nebude dlouho trvat, kdy první mrazík promění obraz lesa. Z hustého koberce se budou tyčit stromy s bezlistými větvemi perfektně graficky vyvedenými. Obloha zešedne a objeví se první vločky sněhu....
Klid lesa prořízne ostrý křik sojky, která hlásá všem jeho obyvatelům příchod vetřelce. Přelétne z jednoho stromu na druhý a pak letí někam dál a cestou ještě zakřičí. Přes cestu přeběhne srnka v zimním šatu. Stoupání začíná být strmější, ale to lmi vůbec nevadí. Nepotkávám tu jediného člověka, kdo by se hrabal do takového kopce, no já jsem ve svém živlu. Vnímám barvy, zvuky a neopakovatelnou vůni podzimního lesa. Klid lesa, k němuž patří i zimní nesmělé a smutné trylky sýkorek, jež se ojediněle ozývají.
Pak přichází nejpříkřejší úsek cesty, který mě zavede k místu, kde se podle mapy mají křižovat značky. Teď bych měla pokračovat po modré vpravo a okruhem se vrátit do Dubí.
Ale ouha! Křižovatka tu je, ale rozcestník nikoliv. Namísto modré značky žlutou křižuje zelená, která na mapě není. Pohled do mapy mě ujišťuje, že žlutou má křižovat modrá. Co to má znamenat? Že by změnili trasu a modrou zrušili a nebo jen přemalovali modrou na zelenou, ale proč? Není tu jediný člověk, který by mi poradil. Co teď? Vždyť se musím včas vrátit do lázní, abych stihla večeři - jako pacient na "křížek", tedy na nemocenskou, musím dodržovat lázeňský řád, k němuž patří i včasný návrat z odpolední vycházky . Měla bych vzít zpátečku po žluté do Dubí, ale cesta by byla delší než kdybych šla naplánovaným okruhem. Znovu si nevěřícně prohlížím mapu a všimnu si roku jejího vydání - 1961, je tedy 35 let stará. A možná, že právě to mě zláká vydat se po zelené, vždyť vede stejným směrem jako modrá na mapě. Ale co když někde po sto metrech změní směr? Brzy se začne šeřit. Není moc času na rozhodování a já, i když se strachem, zvolím cestu dobrodružství - vydávám se po zelené.
Původní modře značená cesta by mě dovedla asi po půldruhém kilometru k hájovně, Co udělá zeleně značená? Trochu klesá, ale zatím udržuje západní směr, který potřebuji. Sluníčko už je hodně nízko a já pozoruji, jak měděné odstíny buků tmavnou. Ještě naposledy se ozve sýkorka a pak se v lese rozhostí ticho, přerušované jen mými kroky po kamenité cestě a šustícími suchými listy. Dívám se pozorně pod nohy, abych nezakopla. A po chvíli to uvidím - leží to na cestě, hnědé, zakulacené a trochu větší - je to ovčí trus. Zajásám - hájovna je někde nablízku. A také byla. Teď mi bylo jasné, že nová zelená značka mě dovede do Dubí.
Po západu slunce se hodně ochladilo. V údolí již byla mlha. Z lesa jsem vyšla za soumraku a stanice autobusu byla blízko. Stála jsem tu se studenými horními i dolními tlapkami, ale s hřejivým pocitem, že výlet se nakonec vydařil.
48 názorů
Jaro, potěšila jsi mě svojí návštěvou a milou odezvou k tomuto dílu. Já přírodu miluji a mám živelnou touhu se o své zážitky podělit se čtenáři. Zdravím :-)))
Vlastino - procházku či výlet mohu jen doporučit. Děkuji za návštěvu a zdravím :-)))
Vlastina1971
30. 03. 2008Vlastina1971
05. 03. 2008
Vlastino, děkuji za milé zastavení a odezvu. Posílám pozdrav s přáním krásné neděle :-)))
Vlastina1971
02. 02. 2008
Milane, díky za návštěvu a tip. Zdravím Tě a přeji krásný večer :-)))
Anetté - děkuji za návštěvu, milá slova i tip. Zdravím Tě a přeji dobrou noc :-)))
palino8, Usmáty_autor - děkuji Vám za milé zastavení, zdravím a přeji krásný víkend :-)))
palino, díky za vysvětlení barevného značení turistických cest, tak to bude zřejmě důvod přemalování značek... Ano, poblíž Dubí u Teplic je krásný italský kostel (viz obrázek od andromedy výše v kritikách), který byl pro mě také velikým překvapením:-)))
Usmáty_autor
19. 01. 2008
v Dubí je taliansky kostol? no pozrime!
a farby značiek majú tiež svoj význam (červené magistrály, žlté spojky, modré okruhy a hrbeňovky menšieho významu...), čo nebolo v minulosti vždy rešpektované, preto v posledných rokoch aj u nás premaľovali dosť značiek inofarebne :)
zápletka parádna! :)
Robinia - děkuji za milé zastavení :-))) Já jsem s oblibou dělala takzvané "cesty objevitelské" - tuto cestu jsem měla naplánovanou podle mapy, ale vůbec mě nenapadlo, že se mapy, nebo spíše značení turistických cest občas mění. Zdravím Tě a přeji dobrou noc :-)))
Připomínáš mi moji mamminku, ta se taky občas vydá na výlet, nastoupí do prvního autobusu, který přijede, vystoupí někde v polích, vydá se kam ji oči vedou...
NePoe_ta - děkuji za návštěvu, milá slova i tip. Zdravím Tě a přeji krásný den :-)))
Ri_ko, a2a2a, pozorovatel, zvedavec, NanoFeroce -
děkuji za milé zastavení, slova i tipy. Při svých výletech hledám především romantiku a vlastní přírodovědné objevy . není nad to popsat vše vlastními slovy a mám radost, když se mi podaří čtenáře vtáhnout do atmosféry výletu.
Print, a2a2a, pozorovatel -
díky i za výběry, moc si jich vážím :-)))
Zdravím Vás a přeji krásný víkend :-)))
pozorovatel
12. 01. 2008pozorovatel
12. 01. 2008
Výběr za to, jak napsal Print. A kdykoliv zde něco napíšeš, přitáhneš řadu čtenářů a máš schopnost vytvářet v reakcích čtenářů atmosféru jako málo kdo jiný.
Zuzulínka, Honzyk, Háber, andromeda, dadík, sestricka.sluníčko1, Janina6, Smetiprach, fungus2, Diana, mylenka, Vlastina1971, Winter, Print -
moc jste mě potěšili svojí návštěvou a milými kritikami - děkuji a mám radost, že se Vám moje vyprávění líbilo. Zdravím Vás a přeji krásný den :-)))
andromedo, děkuji za krásnou fotku kostela v Dubí :-)))
marsé - to víš, že to byla voda na můj mlýn, když jsem zcela nečekaně objevila italský kostel - asi to není náhoda, když v blízkosti krajiny, která mi připomíná Itálii se najde něco opravdu italského :-)))
Diano, napadl mě ještě jeden název, a to
"Když mapa kecá...", ale nakonec zvítězil ten první jako vtipnější :-)))
Jako zapřísahlého asfaltového chodce mě tato putování dokonale míjí .) Ale to nic neubírá z jejich kvalit.
Vlastina1971
10. 01. 2008Marcela.K.
10. 01. 2008Smetiprach
10. 01. 2008
Jako bych tam byla s tebou... :-) Umíš krásně vyprávět, je to uklidňující, obohacující. Však si tvou knížku otvírám skoro každý večer...*
sestricka.slunicko1
10. 01. 2008
jj......už také plánuji víkendový výlet....nelyžuji, maximálně prdelkuji....ale přírodu miluju. Mé orientační schopnosti jsou ovšem značně nevyvinuté...jak se znám, jistojistě bych klopýtla o bludný kořen :o)))
...ja si nemyslim, ze text je buhvijaky "zradlo", to vubec ne, ale skutecne obdivuju tvou vydrz, tvy cile....a vubec to, jak se s tim zivotem, esi mne teda cos neplete, rves.....mas my sympatie...
:(
..*-----a co letokruhy?:))))
tvá putování mě vždycky pohladí...už se těším, až vyrazíme na hory i my, zatím zimujeme....:-)*