Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNe/vděčná
14. 01. 2008
17
33
2486
Autor
Santi€
máš mě v dlaních své lásky
nepatrnou
zbytečně tichou
se špínou za nehty
a zapomenutými písničkami
čekáš na mě
vedeš mě
pomáháš vstávat znova
ač se zdá
že padám ráda
a ráda Tě marně hledám
znáš mě
když klaviatura mé duše dřímá
hrej!
33 názorů
práší se mi na skříni na kytaru, chybí ladička...napřed je na pořadu dne brnkání, pak klávesy
cit je cit a bude jím vždycky, nepřebírá naši nedokonalost
myslela jsem to tak, že jsem zbytečně potichu, když bych Mu měla děkovat...
kulatá kritika potěšila
mluvíš mi z (mé kulaté) duše *
zaslouží si mnohem víc ryzího citu, ale je rád i za ten náš nedokonalý člověčí...
jinak si myslím, že tichost vůbec není zbytečná věc, ale je docela potřeba. kdo se neumí ztišit, ten neumí naslouchat.
chápu to po svym - možná jinak než to autorko zamýšlelas,ale ve sbírkách velkých básníkův bývá přec komentáres málokrát...ale ráda přijmu tvou interpretaci -já chápu tak - zcela prozaicky tě velký ON zachytává,třímá v dlaních,ikdyž ty nečistá,leckdy je nedosažitelný a když upadáš v letargii - ráda bys,by zahrál na tvou duši a nasytil tě...tak asi tak já...
...když se ode vzdat,tak naplno.....milostné thema nevyčerpatelná "perpetuum mobila"
Laury, výzva Parádnímu je vždycky parádní...
čekala jsem tě, kapitane...;)