kotouče s Margitou běží na stažených roletách

křísím tě Margito tvojí marcipánovou tvář
zalehlou v zrezlých plástvích skládky
vzbouzím tě z trezorů šustivých šatů a rukavic
se studenýma nohama k tobě přilehám
ukazuješ: tady se mě nedotkl
tady mě nepocuchal tady a tady
                        krčíš rameny zdviháš bradu otáčíš se
                        a za kakofonie unikající z pozotvíraných

                        oken hudební školy pro mě lovíš

                        v činžovních dvorcích kočky
plaveš v lesklých látkách převlíkáš se
jsi barbína starých čtvrtí které
se švadleny nemohly nabažit
někdy se se mnou ale schováváš otvíráš alba
ve tváři své piešťanské babčenky mi ukazuješ

trasy vlaků - na svých dlaních pak procvakané

otvory po nádražáckých kleštích ne neboj
                        neprozradim to neřeknu co všechno postrádáš
                        v Praze jsi cukrovou modlou kamrlíkových umělců
                        krčíš rameny špulíš pusu patří ti Nusle Žižkov Žofín
                        jenže teď jsi podvedená tvůj byt se nestal muzeem
                        ani sbírkou artefaktů božské Margity Monroe
                        jen pohyblivým skladištěm haraburdí
                        sedumdesátileté ženy s kůží nedosušených křížal