About letters and waiting for somebody

Za oknem v pokoji, dívala se

ven

ten den vůbec nepršelo,

naopak vše rozplývá se

do barevné kompozice

galerie úsvitu

Nejsi, nejsi, nejsi

tu

už, měním se do nových zvyků

daleko od minulosti

přesto provázána s tím,

co pod víčky mi zůstalo

tekutina konstatntní a klíčky

(ne)trpělivosti schované pod

žebry mám...

Je to dost a nebo málo?

Sloučená v navenek pevnou

ucelenou snůšku smyslů

píšu, spím a trochu žiju

tam, v podkrovním pokoji

a každý ráno nalíčím se

spontánně a bez rozmyslu

potlačuji dny, kterými

člověk se jen

p(r)ostojí