Balada o chmurné cykličnosti osudu

Včera jsem zachránil kůži. Jakejsi chlapík s ní vyrazil na trh; dal mi ji, pravil, ať dobre mi slúží a já ji vzápětí o klandr natrh´. Pro sebe říkám si safra. No to je paráda, to je mi psina; šel jsem do hospody, v plánu měl kafrat, zahrát si vrchcáby, popít si vína. Před knajpou postával zbojník. Namířil pistole, muškety, děla; dal jsem mu, zmetkovi, poslední trojník a zdrh´ jak v prdel by bodla mě včela. Tak ležím doma složen. Dračisko hladu už začíná hlodat; zítra až procitnu, pokořen, zmožen, vyrazím na trhy kůži svou prodat.

---