DUSE A JA

DUSE A JA

Do usi se tlaci

desem hnana krev,

koncetiny se zoufale snazi zachytit vseho,

oc v padu, se suchym praskanim kosti,

zavadi.

Telo je smesne lehke a prazdne,

kdyz vnitrnosti opustily

hrudni kos,

a lenive se rozlezly mezi kamenim.

Marne se snazim pozdvihnout hlavu,

ci otevrit oci.

Citim jen, jak viry krve

kolem ust se chrli,

a zuby brani v pohybu jazykem.

Na hranici osudu,

neco s necim vzplalo,

zda se, ze mne neco boli...

- tu naruc svou zem otvira,

me telo opet nekam padlo...

To nekonecna studna

dusi zdesenou probouzi,

ten proud vzduchu,

mne nahle ze snu vzkrisil,

- jsem rad, ze jsem nepadl do Noci.

Zlehka, jako nikdy predtim,

na sve nohy vstavam,

citim krasne ticho,

- svetu lehce mavam.

Klidne krajem oci moje bloudi,

- jsem zde asi novym panem,

vidim lezet sebe, v krve horke louzi,

a vzletam jinym, vecnym hajem...

x   x   x