Nebyl jsem tady?

Náhodná návštěva Milotického zámku u Kyjova.

Tak po staletí již tu dříme
nerovný kámen dlažební,
čí stopy nese, sotva víme,
vždyť každý den se rozední

Železo v bráně vykované,
kdo za kliku tu kdysi bral
i legendou se možná stane
trubačů zvyklý na chorál

Mat okenic a římsa rovná
výhled do dálek mnohých stran,
tam Teresie cisařovna
procitla v jednom ze svých rán

Bez povšimnutí, bez koberce
zas jiný prošel línou zdí,
na znavené dřímal herce,
záhony růží v pozadí

Snad já to byl kdys v dávném žití
bych erb přizdobil houslí klíčem
I dnes se v kašně voda třpytí....
(nepříjde zas ta rána bičem?)

---